Česko

Česká republika je vnitrozemským státem ležícím uprostřed Evropy, sousedícím s Německem, Rakouskem, Polskem a Slovenskem, s historickými kraji Čechy na západě a Moravou na východě. Praha, její hlavní město ležící na Vltavě, se pyšní jedním z největších zachovalých historických center na kontinentu. Za ní se rozkládají lázeňská města v západních Čechách, pískovcová krajina Českého Švýcarska na hranicích s Německem a staré stříbrné město Kutná Hora, vzdálené hodinu cesty na východ.

Praha

V Praze začíná můj český příběh. Studoval jsem tam jeden semestr, potkal jsem tam Dariu a o několik let později jsme se vzali na Starém Městě. Každá návratová cesta mi přináší novou kompozici nebo starý výhled, který v novém světle vypadá jinak, a proto toto hlavní město zaplňuje můj archiv více než jakékoli jiné české místo.

Město bylo sídlem českých králů a rezidencí císařů Svaté říše římské a druhou světovou válkou prošlo téměř bez úhony. Výsledkem je architektura všech epoch stojící bok po boku, od gotiky přes baroko až po secesi. Můj nejoblíbenější výhled je ten nahoře: hrad a Karlův most z druhého břehu Vltavy, kde tichá zóna v jinak rozbouřené vodě zdvojnásobuje každé světlo. Daria mi pořád říká, ať najdu něco nového, a já to přesto pořád znovu fotím; ten večer, kdy jsem pořídil tento snímek, jsem se na místo dostal tramvají jen pár minut předtím, než dešťové mraky ukončily soumrak. Město podrobně popisuji ve svém kompletním průvodci po Praze; níže uvádím místa, kam se stále vracím.

Pražský hrad a katedrála sv. Víta

Pražský hrad byl založen v 9. století a je často uváděn jako největší starobylý hradní komplex na světě. Moje spojení s ním sahá přes mého otce: ten vyfotografoval výhled z hradní brány dolů na město již před desítkami let, než jsem já stál na stejném místě před svítáním, abych pořídil svou vlastní verzi jeho kompozice.

Uvnitř areálu se tyčí katedrála svatého Víta, největší kostel v České republice a stavba tak vysoká, že mi trvalo roky, než se mi podařilo vyfotografovat celou katedrálu z nádvoří – musel jsem se sem vracet s lepšími fotografickými dovednostmi a vybavením. První kostel na tomto místě byl postaven v roce 930. Jedna z verzí vypráví, že kníže Václav si zvolil svatého Víta za patrona, protože jeho české jméno, Svatý Vít, znělo téměř stejně jako Svantevit, pohanské božstvo, které jeho lid již uctíval. Hrad byl také předmětem mé první noční fotografie pořízené na stativu, kterou jsem vyfotil hned první víkend po jeho koupi.

Karlův most

Stavba Karlova mostu byla zahájena v roce 1357 za vlády Karla IV. a po celá staletí představoval jediný trvalý přechod přes Vltavu v Praze: 516 metrů kamenné konstrukce spojující Staré Město s Malou Stranou. Přechozím ho při každé návštěvě, nejraději za úsvitu, kdy je most pod svými lampami prázdný a 30 barokních soch jako by samo střežilo přechod. Jednoho nedělního rána zachytila jedna socha v naprostém tichu první paprsky slunce, zatímco za ní se probouzel Hrad. Nejznámější z těchto třiceti soch je svatý Jan Nepomucký, který byl ve 14. století shozen z tohoto mostu; říká se, že dotek pamětní desky u jeho podstavce zaručí váš návrat do Prahy.

Most je pastvou pro oči z každého úhlu. Ze staroměstského břehu vedou jeho oblouky pohled přes řeku na Malou Stranu a hrad nad ní. V noci fotografuji Staroměstskou mostní věž z místa na břehu řeky, které většina fotografů opomíjí, jakmile skončí modrá hodina. A samotná věž je přístupná návštěvníkům: když byl most pod ní příliš přeplněný na to, abych tam mohl pracovat, vylezl jsem na ni a našel otevřené okno, které při západu slunce rámovalo hrad – kompozici, kterou bych si nemohl naplánovat.

Staroměstské náměstí

Na Staroměstském náměstí se obvykle tísní dav turistů čekajících na astronomický orloj, mechanismus instalovaný v roce 1410, který je obvykle uváděn jako nejstarší dosud fungující astronomický orloj. Nastavte si budík dostatečně brzy a náměstí se vám ukáže v úplně jiné podobě: Staroměstskou radnici jsem vyfotografoval v 4:24 ráno s 10mm objektivem a v záběru nebyl nikdo. Ta fotka pro mě má zvláštní význam, protože rok poté, co jsem ji pořídil, jsme s Darií prošli právě těmi dveřmi na naši svatbu.

Věž téže budovy je nejlepším vyhlídkovým místem na náměstí. Z jejího vrcholu září v noci kostel Panny Marie před Týnem, gotická bazilika, jejíž stavba trvala od 14. století až do počátku 16. století. Na ochozu fouká vítr a je příliš úzké na stativ, takže jsem fotoaparát připevnil k zábradlí pomocí Gorillapodu. Ze stejné věže jsem za soumraku sledoval střechy Královské cesty až k půlměsíci nad Pražským hradem – korunovační trasu, po které čeští králové kráčeli ze Starého Města ke katedrále sv. Víta. Celé Staré Město je od roku 1992 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Malá Strana

Přejděte most a ocitnete se na Malé Straně, „malé straně řeky“. Jako samostatné město ji v roce 1257 založil král Přemysl Ottokar II. a teprve v roce 1784 byla formálně připojena k Praze. Po husitských válkách a opakovaných požárech to byla chudá čtvrť; příchod královského dvora v okolí hradu později přilákal šlechtice a umělce a jejich paláce dodnes lemují její ulice, z nichž mnohé dnes slouží jako ambasády.

Byla to Daria, kdo mě zastavil v jedné z jejích uliček, když jsme byli na cestě na focení u hradu. Ranní světlo dopadalo na sgraffitový ornament oblouku nad dlážděnou uličkou, na druhém konci ulice stál vintage Brouk v mátově zelené barvě. Někdy stačí jeden malý ornament, aby nesl celý snímek.

Vinohrady a Letenský park

Čtvrti ležící za centrem, jaké známe z pohlednic, si zaslouží své vlastní večery. Před svatbou i po ní jsme bydleli poblíž náměstí Jiřího z Poděbrad na Vinohradech, čtvrti, jejíž název znamená „vinice“, a dva dny po obřadu jsem vyfotografoval kostel Nejsvětějšího Srdce Páně pod noční oblohou, památnou stavbu Jože Plečnika z roku 1932, za níž se v barvách české trikolóry rozsvítila Žižkovská televizní věž.

Na druhé straně řeky se nad Vltavou tyčí Letenský park, kde kdysi stál obrovský Stalinův pomník; nahradil ho obří metronom. Z jeho schodů jsme sledovali západ slunce, jaký jsem v Praze nikdy předtím ani poté neviděl – celá řada vltavských mostů se pod mraky zbarvila do růžova. Zlaté město toho večera vůbec nebylo zlaté.

Národní park České Švýcarsko

V blízkosti obce Hřensko u německých hranic se nachází Pravčická brána, největší přírodní pískovcový oblouk v Evropě, jehož základna měří 26,5 metru a výška dosahuje 16 metrů. Lezení na ni je od roku 1982 zakázáno, aby se ochránil erodující pískovec, a proto byla scéna z filmu Letopisy Narnie, ve které děti běží přes oblouk, dokončena ve studiu. S Darií jsme sem vyrazili na výlet na začátku podzimu, kdy se první stromy začaly zbarvovat a oblouk se tyčil nad barevným údolím, za nímž se rozprostíraly Labešské pískovcové hory.

Vedle oblouku vybudovali princové z rodu Clary-Aldringenů hotel „Sokolí hnízdo“ – lovecký zámeček s restaurací, který funguje dodnes. Z skalního převisu nad terasou se do jednoho záběru vejde lovecký dům i podzimní útesy; sedět tam s českým pivem a tím výhledem je odměnou samo o sobě. Stejná pískovcová krajina pokračuje přes hranici jako Saské Švýcarsko, což se snadno dá spojit s fotografickým výletem do Drážďan.

Kutná Hora

Stříbro bylo objeveno poblíž Kutné Hory ve 13. století a po následujících tři sta let město soupeřilo o ekonomický a politický vliv dokonce i se samotnou Prahou. Hlavní žíla byla v 16. století zatopena a doly byly nakonec opuštěny v 18. století, ale panorama města stále odráží jeho někdejší slávu: přes terasy vinic se tyčí klenuté věže kostela sv. Barbory vedle bývalé jezuitské koleje; tento kostel je gotickým skvostem, který byl zcela financován z peněz z těžby.

Další dominantou města je Sedlecká kostnice, kaple vyzdobená kostrami více než 40 000 lidí. Navštívil jsem ji před více než deseti lety a vzpomínka na tu místnost mi dodnes nahání husí kůži. Kutná Hora leží asi hodinu jízdy východně od Prahy a od roku 1995 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Karlovy Vary

Karlovy Vary jsou největším z českých lázeňských měst, historicky proslulým 13 horkými prameny a asi 300 menšími prameny; při procházce centrem na ně narazíte téměř na každém kroku. Léčivé účinky zdejší vody jsou známy již dlouho předtím, než město dostalo své jméno.

Počasí během naší návštěvy bylo zamlžené a pro fotografování zdaleka ne ideální, tak jsem se s tím smířil: při následném zpracování jsem zvýraznil barvy, které výhledu podél řeky Teplé směrem k Mlýnské kolonádě dodávají záměrně retro nádech, zatímco lázeňské domy se tyčí na zalesněném svahu v pozadí. Spolu s Mariánskými Lázněmi a Františkovými Lázněmi tvoří toto město zlatou trojici západočeských lázní.

Mariánské Lázně

Mariánské Lázně, v němčině Marienbad, přilákaly ve své době největší slávy neuvěřitelnou plejádu hostů: Goethe, Chopin, Wagner, Edison, král Eduard VII., car Mikuláš II. Jejich ikonou je Kolonáda Maxima Gorkého, novobarokní litinová stavba postavená v letech 1888 a 1889. Vyrazil jsem tam s úmyslem vyfotografovat symetrické sloupy a zapadající slunce mi vyhovělo: zlatý interiér kolonády byl prázdný a litinové prvky vrhly dlouhé stíny na promenádu.

Pak jsem vzhlédl a strávil téměř třicet minut prohlížením fresek na stropě kolonády – kruhových panelů s postavami a vznášejícími se koulemi, které působí jako metafora lidské touhy létat. V budově, jaká nemá obdoby, vždy vzhlédněte nahoru.

Prameny v Mariánských Lázních

Prameny jsou důvodem existence tohoto města a každý z nich má svou vlastní pověst. Rudolfův pramen, známý také jako Rudolphův pramen, vyvěrá pod bílou klasicistní kolonádou a jeho voda má vysoký obsah vápníku. Ambrožův pramen má ještě krásnější pověst: kdo se z něj napije, najde do roka svou druhou polovičku. V tom samém měsíci, kdy jsme se s Darií seznámili, z něj pila.

Po setmění se charakter kolonády mění. V modré hodině získává osvětlená fasáda na pozadí inkoustově zbarvené oblohy křehkost staré hrací skříňky a v letních večerech předvádí Zpívající fontána vedle ní své choreograficky sestavené představení.

Františkovy Lázně, třetí a nejmenší z této trojice, jsou pro mě osobním územím: moje babička se v tomto kraji narodila a žila zde až do konce druhé světové války a místní kuchyně stále chutná jako jídla, která mi vařila. Vracíme se sem s rodinou, obvykle jen na oběd a na pomalou procházku po žlutém neoklasicistním bulváru, kde nikdo nespěchá a celý den ubíhá, jako by se čas zpomalil.

V roce 2021 byla všechna tři západočeská lázeňská města zapsána na seznam světového dědictví UNESCO jako součást projektu „Velká lázeňská města Evropy“, což je nadnárodní zápis sdílený s městy Baden-Baden, Vichy a Bath.

Fotografování v České republice

Své nejlepší snímky z České republiky jsem pořídil ještě předtím, než většině lidí zazvonil budík. V létě začíná ranní modrá hodina kolem třetí hodiny ráno, takže si rezervuji apartmány v blízkosti místa focení a plánuji noc jako natáčecí harmonogram. Ne vždy to jde podle plánu: jednoho rána jsem dorazil k hlavní bráně Pražského hradu ve 3:30 a zjistil, že je zamčená, sprintoval jsem zpátky dolů přes Malou Stranu a zase nahoru přes vinice a na druhou stranu jsem dorazil právě ve chvíli, kdy se obloha nad Vltavou zbarvila do syté oranžové. Když jsem se otočil, strážný na mě kývl a brány hradu stály otevřené.

Další konstantou je improvizovaná podpora. Galerie ve věžích jsou zde úzké, větrné a nepřátelské vůči stativům, takže Gorillapod připevněný k zábradlí mi pomohl pořídit více mých nočních fotografií Prahy než Manfrotto kdy dokázal.

Kdy navštívit Českou republiku

Léto přináší dlouhé večery a modré hodiny na obou koncích noci, ale také přeplněné mosty a náměstí už od dopoledne; fotografie prázdného města jsou záležitostí časných ranních hodin. Podzim je sezónou pro České Švýcarsko, kdy se lesy kolem Pravčické brány zbarvují a stezky zůstávají schůdné. Lázeňská města fungují v každém ročním období a nízko stojící zimní slunce prosvítající Gorkého kolonádou je samo o sobě důvodem, proč sem vyrazit i v chladných měsících.

Městské pobyty se soustřeďují kolem Silvestra, kdy se na březích řeky shromažďují tisíce lidí. Jednou v prosinci jsem se připravoval na Vltavě, když ohňostroj začal dříve, a otočil jsem fotoaparát, abych zachytil ohňostroj vybuchující nad Rudolfinem. Na ten týden si rezervujte ubytování s velkým předstihem.

Často kladené otázky