Z výšky zhruba čtyřiceti pěti metrů, s nohami stativu nejistě opřenými o kamenný výčnělek, který rozhodně nebyl určen k takovým účelům, pořizuji jeden ze svých nejoblíbenějších snímků Vratislavi. Pod mnou se rozprostírá tržní náměstí s řadou charakteristických červených střech. Stojím na úzkém kamenném mostku, který spojuje dvě věže kostela sv. Marie Magdalény. Místním je známý jako Most kajícníků, ale pro všechny ostatní je to Most čarodějnic.
Temná legenda o Čarodějnickém mostě
Most byl postaven ve 14. století a podle legendy měla jeho výška a úzká, nebezpečně nezabezpečená lávka původně poněkud zlověstnější účel než běžný most. Most byl postaven ve středověku, kdy se v Evropě hojně vyskytovala obvinění z čarodějnictví. Ve Vratislavi byly ženy obviněné z čarodějnictví, obvykle starší, svobodné ženy, nuceny kráčet po okraji mostu, aby se zjistila jejich vina či nevina. Pokud obviněná čarodějnice úspěšně prošla touto závratnou cestou, bylo to zjevně důkazem její viny, protože k tomu musela mít pomoc ďábla. Poté byla upálena zaživa. Pokud však spadla – což byl pád, který byl jistě smrtelný –, byla nevinná. Ať už se stalo cokoli, „proces“ s obviněnou čarodějnicí končil její smrtí. Pokaždé, když jsem tento most přecházel, postavil jsem se na ten úzký okraj, zadíval se na zem čtyřicet pět metrů pod sebou a po zádech mi přeběhl lehký mráz.
Existuje však poněkud mírnější a méně děsivá verze příběhu o tomto mostě, která je vytištěna na informačních tabulích a prezentována turistům. V této přijatelnější verzi historie mostu byla marnivá dívka jménem Tekla prokleta svým otcem a odsouzena k tomu, aby most zametala po celou věčnost. Teklu zachránila před jejím osudem laskavá čarodějnice. Podle místní tradice sem matky vodily své neposlušné dcery jako varování, jako poučný příběh o tom, co se stane ženám, které se vzepřou očekáváním.
Bronzová čarodějnice, vyfotografovaná za soumraku
Nyní je tento kdysi zlověstný most ozdoben bronzovou čarodějnicí a její kočkou, které připomínají postavy z Disneyho pohádek; nepůsobí vůbec hrozivě. Čarodějnice naopak má přívětivý vzhled, podobně jako slavní trpaslíci z tohoto města, a stejně jako oni se i ona a její kočka lesknou díky desítkám let doteků dětských rukou.
K mostu jsem dorazil za soumraku, což je moje nejoblíbenější doba pro fotografování města. Poslední návštěvníci dne se již vydali zpět dolů a hromádka mincí, kterou zanechali u nohou čarodějnice, se leskne v posledních paprscích slunce. Když se dav rozptýlil, je snadné pocítit mírný záchvěv smutku při myšlence na tragickou minulost mostu. Ale když jsem se rozhlížel po městě, které miluji, cítil jsem jen hlubokou náklonnost k Vratislavi a jejím obyvatelům, včetně těch bronzových.
