Jako fotograf se často ocitám v různých soudních budovách, kde se řeší otázky autorských práv. Některé z těchto budov působí fádně a úředně, zatímco jiné – díky své architektuře, historii nebo obojímu – vyvolávají určité pocity. Některé budovy vzbuzují úctu. Jiné zase vyvolávají neklid. Komplex vratislavského okresního soudu dokáže nějakým způsobem vyvolat obojí a už léta jsem se snažil zachytit toto jedinečné napětí na fotografii.
Impozantní stavba
Stavba budovy byla zahájena v roce 1845 a dokončena v roce 1852. Soudní komplex, jehož autorem je berlínský architekt Karl Ferdinand Busse, je impozantní stavbou. Na rozdíl od mnoha jiných soudních budov s jejich brutalistickým, strohým vzhledem působí vratislavský soud jako pevnost, doplněná věžemi po obou stranách vchodu. Možná měl Busse nekonvenční smysl pro humor; komplex, který zahrnuje soud a věznici, byl postaven na půdorysu řeckého kříže, což mi připadalo jako podivná volba, vzhledem k funkci komplexu. Dvě pozdější přístavby komplexu jsou modernější a svým vzhledem typické pro soudní budovu, ale nijak nesnižují impozantní vzhled původní stavby.
Temná historie
Historie této budovy je stejně zlověstná jako její fasáda. Během druhé světové války sloužila budova po určitou dobu nacistům jako vězení. Využívala se také k popravám – osoby odsouzené Třetí říší k smrti sem byly posílány na gilotinu. Většinou se jednalo o politické vězně, kteří sem byli přivezeni z různých zemí okupovaných nacisty v rámci zlověstné režimní kampaně „Noc a mlha“. V komplexu se odehrálo zhruba tisíc poprav a, jako v mnoha totalitních režimech, oběti „zmizely“ a jejich osud zůstal navždy skryt před jejich rodinami. Později, po skončení války, budovu využívali komunističtí úředníci k zadržování členů Polské domácí armády a dalších členů odboje. I za slunečného dne je těžké necítit tíhu temné minulosti této budovy.
Vyrovnání se s historií
Možná, že moje neschopnost zachytit tento dvůr přesně tak, jak jsem chtěl, souvisela spíše s jeho minulostí a s těmi nepatrnými záblesky úzkosti, které jsem pociťoval při pomyšlení na jeho historii, než s jakýmikoli technickými problémy. Chtěl jsem ho vyfotografovat už léta, ale nikdy se mi to nepodařilo tak, jak jsem chtěl. Musel jsem se naučit přistupovat k němu pomalu a nevyhýbat se jeho pohnuté historii. Musel jsem si připomínat, že žiji v jiné době a že většina z nás, drtivá většina lidstva, ctí spravedlnost a pohrdá zneužíváním moci. Když jsem stál před budovou za nádherného slunečného dne, zarámoval jsem fotografii tak, aby její majestátní, tajuplná fasáda byla přesně uprostřed. Pokud představuje kdysi brutální minulost, představuje také vážnou nutnost spravedlivého systému. Vřele doporučuji navštívit Vratislav, skrytý klenot a nedoceněné evropské město.
