Nizozemsko

Nizozemsko je země ležící u Severního moře, kde se přibližně čtvrtina území nachází pod hladinou moře a je udržována v suchu díky staletému systému hrází, kanálů a čerpacích stanic. Hlavní město Amsterdam má ve svém středu prstenec kanálů ze 17. století a otevřená krajina polderů s větrnými mlýny začíná méně než půl hodiny jízdy vlakem od města. Díky železniční síti je většina země v dosahu jednodenního výletu.

Dějiny Nizozemska

Vodní hospodářství formovalo tuto zemi více než cokoli jiného. Nizozemci pomocí větrných mlýnů odvodňovali bažiny a jezera, získanou půdu ohraničili hrázemi a svá města stavěli na dřevěných pilířích zatlučených do bahna.

Vrcholem bylo 17. století. Amsterdam se rozrostl v jeden z nejbohatších obchodních přístavů v Evropě a z těchto zisků byl financován okruh kanálů, obchodní domy se štítovými střechami i malíři nizozemského Zlatého věku, mezi nimiž byl i Rembrandt. Systém soustředných kanálů představoval největší urbanistickou expanzi své doby a sloužil jako vzor pro urbanistické plánování daleko za hranicemi Nizozemska.

Krajina dodnes připomíná kroniku této historie: rovné odvodňovací kanály, rovné poldery a dochované mlýny, které kdysi vykonávaly průmyslovou práci celé země.

Amsterdam

V Amsterdamu je asi 165 kanálů a domy podél nich jsou vysoké, úzké a nakloněné směrem k vodě. Na ulici Damrak fasády přímo vyrůstají z vody a v noci každé okno září jinou barvou. Na mé fotografii té řady fasád na Damraku je na jednom štítu stále vidět zakládací nápis: Anno 1740.

Ta noční procházka pro mě rozhodla: ze všech evropských hlavních měst, která jsem v posledních letech fotografoval, se Amsterdam okamžitě dostal na první místo našeho seznamu míst, kam se chceme co nejdříve vrátit.

Toto město podrobně popisuji, čtvrť po čtvrti a snímek po snímku, v kompletním cestovním průvodci po Amsterdamu.

Kruhový kanál

Historické centrum obklopují tři hlavní kanály: Herengracht, Keizersgracht a Prinsengracht. Keizersgracht, neboli Císařův kanál, pojmenovaný po císaři Maxmiliánovi Rakouském, je nejširší ze všech tří, a právě díky této šířce se tak skvěle fotí. Když stojíte na rohu, kde se mosty přes Keizersgracht rozsvítí v modré hodině, řady lamp pod oblouky se v odrazu spojují do úplných kruhů.

Na rohu Brouwersgrachtu rámuje kamenný most zvaný Papiermolensluis šikmé štíty a zakotvené lodě v jediné kompozici. Most získal své jméno podle vývěsního štítu papírnictví De Papiermolen, který kdysi visel na rohovém domě v dohledu.

Oude Kerk a čtvrť červených luceren

Oude Kerk je obecně považován za nejstarší budovu v Amsterdamu a stojí uprostřed čtvrti De Wallen, nejstarší části města. Tato čtvrť vznikla ve 14. století vedle středověkého přístavu a sloužila námořníkům hledajícím zábavu; prostituce je v Nizozemsku oficiálně legální teprve od roku 2000.

Právě tento kontrast dělá tuto oblast tak fotogenickou: nahoře gotický kámen, dole dveře osvětlené červeným světlem. Oude Kerk jsem vyfotografoval v modré hodině v 5 hodin ráno s expozicí 30 sekund, kdy se kanál nehýbe a pouliční lampy se ještě prolínají s temně modrou oblohou. O pár kanálů dál se domy Čtvrti červených luceren tyčí přímo z temné vody a jejich okna září červeně a růžově pod hvězdnou oblohou.

Věž Montelbaan

Montelbaanstoren byla postavena v roce 1516 jako strážní věž v městském opevnění, přičemž tuto funkci plnila pouze asi 90 let. Horní část byla v roce 1606 přestavěna a vybavená hodinami, které byly po staletí proslulé tím, že se zpožďovaly.

Rembrandt bydlel nedaleko a údajně rád tuto věž kreslil. Právě tento příběh ovlivnil mou úpravu fotografie věže Montelbaanstoren při západu slunce: zvýraznil jsem barvy zapadajícího slunce tak, aby snímek působil spíše jako malba než jako dokumentární záznam. Tato věž si takové zpracování zasloužila.

Plovoucí domy

Podél amsterdamských kanálů kotví přibližně 2 500 hausbótů. Mnohé z nich původně sloužily jako kovové nákladní lodě; když majitel odešel do důchodu, zakotvil někde na kanálu a prostě tam dál bydlel se svou rodinou. Po druhé světové válce donutil nedostatek bytů další lidi přestěhovat se na vodu a to, co začalo jako levná alternativa, se stalo jedním z nejvyhledávanějších způsobů bydlení ve městě. Když jsem si sám ověřil ceny nájmů, byl jsem ohromen.

Z mostu jsem vyfotografoval hausbóty lemující oba břehy, s pohledem po kanálu směrem k kostelní věži v dálce, mezi nimiž se proplétala malá otevřená loďka, která prořezávala sluneční odlesky. Tyto plovoucí domy s plochou palubou mezi nimi jsou tím, čemu místní říkají moderní archy: postavené k bydlení, nikdy k plavbě.

Zaanse Schans

Zaanse Schans zachovává dřevěnou architekturu regionu Zaan: zeleně natřené domy, funkční větrné mlýny a malé bílé lávky; mnoho z těchto budov sem bylo ve druhé polovině 20. století převezeno kus po kusu.

Bylo nám řečeno, že se jedná o muzejní vesnici bez skutečných obyvatel, a tak jsme se při východu slunce vůbec nesnažili být potichu. Když vyšlo slunce, z domu, který jsem právě vyfotografoval, vyšel mladý muž a stěžoval si na hluk. Musí to být opravdu únavné žít v jednom z nejfotografovanějších domů v Nizozemsku.

Brzký start se ale vyplatil: Zaanse Schans při východu slunce je prázdná, lucerny podél cihlové cesty ještě svítí a první paprsky slunce prorážejí mraky za střechami domů.

Větrné mlýny v Nizozemsku

Před několika stoletími bylo v Nizozemsku v provozu více než 10 000 větrných mlýnů. Čerpaly vodu z nížin, mlely obilí na mouku, lisovaly olej ze semen a řezaly dřevo. Dnes jich zůstává plně funkčních asi 1 200 a několik těch nejkrásnějších stojí podél řeky Zaan v Zaanse Schans, jedné z nejstarších průmyslových krajin v Evropě.

Zelený mlýn na mé fotografii je De Gekroonde Poelenburg, pilnice. Slíbil jsem si, že nepoletím domů, aniž bych vyfotil nizozemský větrný mlýn, a tento, odrážející se v klidné vodě pod mraky zachycenými při dlouhé expozici, tento slib důstojně splnil.

Jídlo a pití

Když se řekne Nizozemsko, vybaví se mi Gouda, tulipány a větrné mlýny – a co se týče sýrů, ta představa se v reálu potvrzuje. Ve Zaanse Schans můžete sledovat, jak se sýr vyrábí, a koupit si celý bochník přímo od výrobce; v Amsterdamu pak sýrové obchody nabízejí vyzrálou Goudu, která má s exportní verzí z supermarketů jen málo společného.

Kromě sýra si svou pověst zaslouží i další speciality: sleď z pouličního stánku, čerstvě vymačkané stroopwafels na trzích a bitterballen podávané s hořčicí v hnědých kavárnách s dřevěným obložením, které slouží jako obývací pokoje celé země.

Kdy navštívit Nizozemsko

Navštívil jsem toto místo v říjnu a tuto volbu bych rozhodně doporučil: světlo se objevuje dostatečně pozdě, aby si člověk mohl užít příjemnou modrou hodinu, letní davy turistů už jsou pryč a kanály si zachovávají svou náladovou atmosféru po celý den.

Jaro je proslulé roční období. Tulipánová pole jsou v plném květu od poloviny dubna do začátku května a 27. dubna se celá země zbarví do oranžova při příležitosti Králova dne, kdy jsou amsterdamské kanály zaplněné loděmi. Léto přináší dlouhé dny a plné terasy, ale také největší davy lidí. V chladných zimách je plavba na některých úsecích amsterdamských kanálů omezena, aby led mohl zesílit, protože jakmile to led vydrží, město se vydá na brusle.

Poznámky k fotografování

Nizozemsko odměňuje ty, kdo vstávají brzy. Pro snímek kostela Oude Kerk jsem potřeboval být na místě v 5:00 ráno: méně lidí a kol, méně lodí narušujících odrazy a krátký okamžik, kdy se světlo pouličních lamp překrývá s ještě modrou oblohou. Stejná logika platí i v Zaanse Schans, kde rozdíl mezi východem slunce a dopolednem znamená rozdíl mezi prázdnou stezkou a skupinou turistů.

Dlouhé expozice pak udělají zbytek práce. Třicet sekund vyhladí kanály do podoby zrcadel a stejná technika protáhne mraky do pruhů za větrným mlýnem. Noční snímek z Damraku vznikl během výletu s 030mm-Photography a naučil mě něco, co neustále opakuji: nemusíte honit epické hory, abyste vytvořili smysluplné dílo. Stačí kanál, kostel, který přežil vše kolem sebe, a trpělivost počkat na ten správný okamžik. Jevištěm toho všeho je systém kanálů ze 17. století, zapsaný v roce 2010 na Seznam světového dědictví.

Často kladené otázky