Pokud jste někdy byli v Portugalsku, pravděpodobně „azulejo“ dobře znáte. Jedná se o barevné dlaždice, které se používají k výzdobě budov, paláců, kostelů, škol atd. Obvykle mají různé tvary a odstíny. Bylo pro nás tedy velkým překvapením, když jsme zjistili, že původním účelem azulejo byl ve skutečnosti praktický, nikoli dekorativní.
Azulejo
Slovo Azulejo pochází z arabštiny a v podstatě znamená „leštěné kameny“. Tyto kameny se používaly k obložení budov, aby regulovaly teplotu uvnitř během letních a zimních měsíců. Azulejo bylo inspirováno byzantskými a římskými mozaikami s perskými vlivy, které se projevovaly v křivkách a květinových motivech. Azulejo bylo populární hlavně v Itálii (Ligurii), Španělsku a Portugalsku. Později se „rozšířilo“ do španělských a portugalských kolonií. Zlatý věk výroby azulejo nastal v 18. století, kdy byla zahájena masová výroba, aby uspokojila poptávku portugalské kolonie – Brazílie.
V dnešní době je Portugalsko známé zejména svými keramickými dlaždicemi s cínovým glazováním. Pokrývají nejen historické budovy, ale také moderní domy, restaurace a bary atd. V centru Lisabonu najdete mnoho výrobců, kteří azulejo stále vyrábějí. A kromě květinových a figurálních vzorů můžete stále vidět mnoho kompozic azulejo, které zobrazují portugalskou historii nebo jen idylické scény ze života.
Během naší túry z Lisabonu do Cascais jsme jednou viděli nádhernou mozaiku. Chafariz de Paço de Arcos – „Stará fontána Paço de Arcos“ byla přesně v našem oblíbeném stylu azulejo. Byla zdobena modrobílými malbami, které dokonale ladily s modrou oblohou nad slunným Lisabonem.








