Bavorsko je rozlohou největší spolkovou zemí Německa. Leží na jihovýchodě země a hraničí s Rakouskem a Českou republikou. Jeho hlavním městem je Mnichov. Území zahrnuje alpské vrcholy na jihu, údolí Dunaje uprostřed a Frankonské vrchy na severu. Katolická barokní tradice je zde patrná v poutních kostelech, klášterech a zámcích krále Ludvíka II.
Mnichov
Marienplatz je centrem Mnichova již od roku 1158. Původně se jmenovalo Schrannenplatz, což znamenalo „obilní trh“, a bylo přejmenováno na počest Mariensäule, sloupu s Pannou Marií, patronkou Bavorska. Na náměstí stojí Nová radnice; uprostřed se tyčí sloup s Marií na vrcholu. V prosinci zaplní prostor vánoční trh Christkindlmarkt s dřevěnými stánky, párou z svařeného vína a takovým množstvím lidí, které buď přijmete, nebo se mu vyhnete.
Procházka starým centrem zabere celý den. Většina hlavních památek se nachází v okruhu 20 minut chůze od Marienplatzu a v okolních restauracích najdete to nejlepší z bavorské kuchyně: Weisswurst se sladkou hořčicí, Schweinebraten a preclíky velké jako lidská tvář.
Bavorská státní opera
Čtvrtí Residenz protíná náměstí Max-Joseph-Platz, na jehož východní straně stojí Bavorská státní opera. Památník Maxe Josefa uprostřed náměstí vytvořil v letech 1826 až 1835 sochař Christian Daniel Rauch na počest krále, který Bavorsku dal jeho první ústavu.
Operu jsem vyfotil v tiché hodině před svítáním, kdy byl ještě měsíc na obloze a dlažební kostky studené. Mnichov je v tuhle hodinu úplně jiný, než jak ho znají denní davy. Berlín naproti tomu nikdy tak úplně nespí. Obě města představují protiklady německého temperamentu: jedno je napjaté a moderní, druhé slavnostní a pomalé.
Justiční palác
Justizpalast na západním okraji Starého Města byl postaven v letech 1890 až 1897 v neobarokním stylu, celý z pískovce a s kupolí. Mezinárodní proslulost mu přinesl proces z roku 1943 s Hansem a Sophie Schollovými z hnutí „Bílá růže“, studentské odbojové skupiny, která byla v místnosti č. 243 odsouzena k trestu smrti.
Pro mě má tato budova i osobnější význam. Sídlí v ní Okresní soud I v Mnichově, jeden z soudů, kde jsem vedl spory o autorská práva proti společnostem, které bez licence používaly mé fotografie. Někteří tamní soudci se zamýšleli nad právy fotografů, což v Německu není samozřejmostí. Fasádu jsem vyfotil za slunečného rána, téměř jako projev uznání.
Zámek Neuschwanstein
Zámek Neuschwanstein se tyčí nad vesnicí Hohenschwangau v Allgäuských Alpách, asi dvě hodiny jízdy autem jižně od Mnichova. Jeho stavbu zadal král Ludvík II. v roce 1869, tři roky poté, co Bavorsko ztratilo svou nezávislost ve prospěch Pruska. Richardu Wagnerovi, jehož hudbu finančně podporoval, napsal, že chce zrekonstruovat zříceninu Hohenschwangau ve stylu starých německých rytířských staveb. Sám sebe přirovnával k postavě Parsifala.
Historie Ludvíkovi dala dvě přezdívky: Šílený král nebo Märchenkönig. Zemřel v roce 1886 za nevyjasněných okolností v jezeře Starnberg. Zámek Neuschwanstein byl pro veřejnost otevřen o několik týdnů později.
Zámek nyní navštíví zhruba 6 000 návštěvníků denně. Většina z nich přijíždí turistickým autobusem v pozdních dopoledních hodinách, takže cesta nahoru v časných ranních hodinách je klidnější, než by se podle čísel dalo očekávat. Walt Disney se inspiroval siluetou tohoto hradu při navrhování Popelčina hradu, a proto vám místo připadá povědomé ještě předtím, než ho uvidíte.
Když jsme se vraceli k autu na úpatí kopců, ještě jednou jsem vzhlédl a všiml si malé postavy na obloze nad věžemi – paraglidisty, který se vznášel na termice nad Tegelbergem. Byl to detail, který si vyžadoval druhý pohled.
Zámek Neuschwanstein v Bavorsku – pohled vedne
Až navštívíte slavný zámek Neuschwanstein, nezapomeňte prozkoumat také okouzlující okolní vesnice, jako je například Schwangau.
Wieskirche
Wieskirche, poutní kostel ve Wiesu, stojí na louce na úpatí Alp, bez jakéhokoli města v okolí. Právě proto je při příjezdu tak nezapomenutelný. Projíždíte mezi poli, v dálce zahlédnete bílý kostel se zelenou střechou a zastavíte.
Příběh tohoto kostela je místního původu. 14. června 1738 oznámila vesničanka jménem Maria Lori, že dřevěná socha bičovaného Krista roní slzy. Poutníci z Německa, Rakouska, Čech a Itálie začali přicházet v takovém počtu, že vesnice je nedokázala pojmout, a místní klášter se rozhodl postavit svatyni. Zakázku dostal v roce 1745 Dominikus Zimmermann a kostel byl dokončen v roce 1754. UNESCO jej zapsalo na seznam v roce 1983.
Dorazili jsme za zatažené oblohy. Zatímco jsme si prohlíželi exteriér, světlo se měnilo a v okamžiku, kdy jsme kostel vyfotili na pozadí Alp, byly podmínky téměř ideální.
Interiér je postaven na oválném půdorysu a vyzdoben v plném rokokovém stylu školou z Wessobrunn z 18. století: zlato, malované obláčky, sochařské postavy, malované sloupy. Barvy jsou výraznější, než byste od německého vesnického kostela čekali.
Nejzajímavějším detailem je strop. Zespodu vypadá jako kupole, ale je plochý. Freska byla namalována v perspektivě, aby vyvolávala dojem zakřivení, a optický klam je tak dokonalý, že je těžké to rozeznat i na fotografii. Původním cílem umělců bylo podle jejich vlastního popisu ztvárnit božské v viditelné podobě. Zda se jim to podařilo, záleží na divákovi. Řemeslné zpracování je však jednoznačné.
Uvnitř nejsou povoleny stativy, což je u historických památek běžné. Praktickým řešením je širokoúhlý objektiv držený v ruce a fotoaparát, který si poradí s nízkou úrovní osvětlení.
Památník Walhalla
Památník Walhalla se tyčí na kopci nad Dunajem nedaleko Řezna. Zadáním k jeho výstavbě pověřil bavorský král Ludvík I., který jej zamýšlel jako síň slávy pro významné osobnosti německy mluvícího světa, a architekt Leo von Klenze jej navrhl podle vzoru Parthenonu. Při výstupu na kopec má člověk na první pohled pocit, že se ocitl spíše v Řecku než v Německu. Název pochází z Valhally, legendární síně padlých válečníků z germánské mytologie.
Udělali jsme si odbočku na cestě z Řezna do Pasova a vystoupali po 358 mramorových schodech. Chrám je naživo mohutnější, než naznačují fotografie. Zahrnutí osoby do záběru je jedním z mála způsobů, jak vyjádřit měřítko, i když se obvykle snažím postavy vynechávat.
Z mramorové terasy nahoře se pod námi otevírá údolí Dunaje: řeka, pole, skupinky stromů, vzdálené vesnice. Při správném světle se v řece odráží obloha jako ve skle.
Tento výhled jsem zachytil skrz samotné sloupy, které panoráma rozdělují na jednotlivé části. Zblízka mají sloupy proporce klasického řeckého díla, ale jejich povrch je drsný: zvětralý, zjizvený, téměř industriální. Kontrast mezi jemnou formou a drsným časem je to, co mě na tomto místě zajímá.
Na podlaze terasy je namalovaná bílá čára s nápisem „Nepřekračovat“ v několika jazycích. Někdo ji v roce 2025 překročil a zemřel po pádu z výšky asi deseti metrů. Od té doby byly nainstalovány nové ploty. Nemohu posoudit, jak výhled vypadá s těmito dodatečnými bariérami; Walhalla, kterou jsem fotografoval, nebyla oplocená.
Interiér tvoří jedna dlouhá neoklasicistní síň s více než stovkou mramorových bust a desítkami pamětních desek. Najdeme tu Goetha, Beethovena, Brahmse, Bacha, Strausse, Einsteina i Koperníka. Sbírka se neomezuje pouze na osobnosti z moderního Německa; mnoho z nich pochází z Rakouska, Švýcarska a širšího německy mluvícího světa. Koperník, který se narodil v polském Královském Prusku, je zde zahrnut na základě toho, že psal latinsky a německy a pracoval pod Řádem německých rytířů, což vyvolalo dlouhou polsko-německou debatu mezi Dariou a mnou při sestupu po schodech.
Kombinace střízlivých mramorových tónů se zlatým a modrým stropem a symetrickou podlahou je nejvýraznějším vizuálním prvkem sálu. Jediným způsobem, jak zachytit tento kontrast do jednoho záběru, je širokoúhlý snímek.
Exteriér a výhled jsou zdarma. Vstup do sálu s bustami stojí malý poplatek. Stojí to za to, pokud vás zajímá německá historie. Přestože jsem vyrůstal v Německu, o Walhalle jsem před přípravou této cesty neslyšel, ani ve škole. Z důvodů zakořeněných v posledních devadesáti letech se Němci neučí oslavovat německou historii.
Opatství Banz
Klášter Banz, nazývaný také hrad Banz, se tyčí na kopci nad údolím řeky Mohan nedaleko Bad Staffelsteinu v Horním Frankonsku. Areál vznikl v 11. století jako benediktinský klášter a později byl přestavěn v barokním stylu. Dnes slouží jako konferenční centrum a je v něm umístěno malé muzeum fosilií a kuriozit, včetně egyptských mumií.
Místní nám o tomto místě dali tip, když jsme byli v Bad Staffelsteinu, a my jsme tam jeli v naději, že uvidíme západ slunce, který nám počasí však nepřálo. Kompenzací na cestě tam byla vůně zelí a bavorského piva z restaurace u vchodu. Zatímco jsem si prohlížel jídelní lístek, nádvoří bylo vyfotografováno beze mě.
Ingolstadt
Ingolstadt leží na Dunaji v Horním Bavorsku, mezi Mnichovem a Norimberkem. Patří k nejstarším městům ve spolkové zemi; poprvé je zmíněno v listině Karla Velikého z roku 806 a městská práva získalo v roce 1250. Stará radnice v centru pochází přibližně ze 14. století. Historické centrum bylo během druhé světové války poškozeno bombardováním, ale bylo poměrně rychle znovu vybudováno.
Moderní Ingolstadt je tichým ekonomickým gigantem. Sídlí zde společnost Audi, na okraji města fungují dvě ropné rafinerie a ve městě se nacházejí také původní ústředí společností MediaMarkt a Saturn. Výsledkem je centrum města, které působí na svou velikost neúměrně dobře udržované: čisté budovy, tradiční bavorské restaurace a dobré kavárny kolem náměstí Rathausplatz. Strávili jsme tam odpoledne na cestě do Itálie a odjeli jsme s pozitivními vzpomínkami.
Kdy navštívit Bavorsko
Pozdní jaro (květen až začátek června) a časný podzim (září až začátek října) nabízejí nejlepší rovnováhu mezi mírným počasím a přijatelnou návštěvností. V červenci a srpnu je návštěvnost nejvyšší, zejména v Neuschwansteinu a ve Wieskirche. Konec září se kryje s Oktoberfestem v Mnichově, což je dobré vědět, ať už se ho chcete zúčastnit, nebo se mu vyhnout. V prosinci se Marienplatz a Norimberk promění v města s vánočními trhy, s krátkými dny a šedivým světlem, které více vyhovuje interiérům než krajině. V lednu a únoru je v Alpách kolem Schwangau sníh, ale na některých trasách je omezený přístup k hradům.
Jídlo a pití v Bavorsku
Bavorská kuchyně je vydatná, regionálně specifická a výrazně se liší od zbytku německé kuchyně. Weisswurst se sladkou hořčicí a preclíkem je klasická mnichovská snídaně a tradičně se nejí po poledni. Schweinsbraten s bramborovými knedlíky, Schweinshaxe (pečená vepřová kolena), Leberkäse, Obatzda a Apfelstrudel tvoří většinu standardních jídelních lístků.
Co se týče nápojů, mnichovská tradice pivních zahrádek zahrnuje piva Helles, Weissbier, Dunkles a Bock. Ve Frankonii se styl mění; v okolí Bambergu je místní specialitou Rauchbier, uzené pivo, jehož chuť se blíží spíše šunce než standardnímu ležáku. Víno se pěstuje v dolní Frankonii kolem Würzburgu a prodává se v charakteristických plochých kulatých lahvích zvaných Bocksbeutel.
Často kladené otázky
Kdy je nejlepší doba na návštěvu Bavorska?
Nejvhodnější období je od května do začátku června a od září do začátku října, kdy je počasí mírné a počet turistů přijatelný. Koncem září se koná Oktoberfest v Mnichově. Prosinec je vhodný pro návštěvu vánočních trhů v Mnichově a Norimberku. V lednu a únoru je v Alpách kolem Schwangau sníh, i když některé interiéry hradů se v zimě zavírají dříve.
Kolik dní si v Bavorsku vyhradit?
Za sedm dní stihnete bez spěchu prohlédnout to nejdůležitější z regionu: dva dny na Mnichov, jeden na Neuschwanstein a Wieskirche dohromady, jeden na Řezno a Walhallu, jeden na Norimberk nebo Bamberg a jeden či dva na Alpy a menší města jako Ingolstadt a Bad Staffelstein. Za méně než pět dní stihnete vidět jen Mnichov a jeden zámek.
Jak se dostanete z Mnichova k zámku Neuschwanstein?
Autem je Neuschwanstein vzdálen přibližně dvě hodiny jízdy jižně od Mnichova po dálnici A96 a silnici B17. Veřejnou dopravou jeďte regionálním vlakem z mnichovského hlavního nádraží (Hauptbahnhof) do Füssenu (cesta trvá asi dvě hodiny), poté autobusem č. 73 nebo 78 do Hohenschwangau. Z Hohenschwangau je to k zámku 30 až 40 minut chůze do kopce, nebo můžete využít krátkou kyvadlovou dopravu.
Je kostel Wieskirche daleko od zámku Neuschwanstein?
Wieskirche je vzdálená asi 30 kilometrů od Hohenschwangau, což je asi 35 až 40 minut jízdy autem. Mnoho turistů spojí návštěvu obou míst do jednoho dne, často s mezizastávkou u vodopádů Lech nebo ve vesnici Steingaden. Veřejná doprava mezi těmito místy je nepohodlná, takže praktickou volbou je pronájem auta nebo organizovaný výlet.
Čím je Bavorsko proslulé, co se jídla a pití týče?
Weisswurst se sladkou hořčicí a preclíkem, Schweinsbraten s bramborovými knedlíky, Schweinshaxe, Leberkäse, Obatzda a Apfelstrudel jsou základem jídelního lístku. Co se týče nápojů: Helles, Weissbier, Dunkles a Bock z mnichovské tradice, Rauchbier (uzené pivo) z okolí Bambergu a franské víno v plochých kulatých lahvích Bocksbeutel z okolí Würzburgu.
Je Bavorsko drahé ve srovnání se zbytkem Německa?
Mnichov patří mezi nejdražší německá města, co se týče ubytování a stravování, a je srovnatelný s Hamburkem a Frankfurtem. Mimo Mnichov ceny rychle klesají. Řezno, Norimberk, Bamberg, Ingolstadt a Bad Staffelstein jsou výrazně levnější, pokud jde o hotely a restaurace, a přitom nabízejí poctivou bavorskou kuchyni.
Je možné fotografovat uvnitř bavorských kostelů a zámků?
Většina farních kostelů povoluje fotografování z ruky bez blesku. Kostel Wieskirche a podobné poutní kostely jsou obecně otevřené pro nekomerční fotografování. Uvnitř památníku Walhalla nejsou povoleny stativy; povoleny jsou však monopods s gumovými koncovkami. Uvnitř zámku Neuschwanstein a dalších zámků Ludvíka II. je fotografování interiérů obecně zakázáno, proto se zaměřte na exteriéry.
Jak si Bavorsko stojí v porovnání se zbytkem Německa?
Bavorsko je rozlohou největší spolkovou zemí a jednou z kulturně nejvýraznějších. Katolická barokní tradice, alpská krajina, dialekt, kuchyně a politická historie pod vládou Wittelsbachů mu dodávají odlišný charakter od protestantského severu nebo průmyslového Porúří. Cestovatelé, kteří srovnávají Mnichov s Berlínem, ten rozdíl obvykle pocítí už během jediného dne.
