Řím

Řím je hlavním městem Itálie, které vznikalo na březích Tibery v průběhu více než 2 500 let nepřetržité výstavby, přičemž se zde navzájem prolínají starověká fóra, barokní náměstí a živé město. Vatikán, nejmenší stát světa, leží jako enkláva na západním břehu řeky. Historické centrum je kompaktní: Koloseum, Pantheon a Fontána di Trevi leží od sebe vzdáleny necelou půlhodinu chůze.

Dějiny Říma

Řím odtud po staletí vládl říši a město se nikdy nepřestalo přestavovat na svých vlastních základech. Chrámy se proměnily v kostely, mauzoleum se stalo papežskou pevností, z ruin stadionu vznikly lomy a v roce 1871 se město císařů a papežů stalo hlavním městem nově sjednocené Itálie.

Pro fotografa je právě tato vrstevnatost tím nejdůležitějším. Jediný snímek může zachytit ruiny z doby Julia Caesara i pomník krále z 19. století, a obojí v něm představuje Řím.

Koloseum

Koloseum je největší amfiteátr, jaký byl kdy postaven. Jeho stavba byla zahájena za vlády Vespasiana v roce 72 n. l. a dokončena za vlády Tita v roce 80 n. l. Pojme 50 000 až 80 000 diváků. Je postaveno z travertinu, tufu a betonu obloženého cihlami a konaly se v něm gladiátorské souboje, lovy zvířat a v jednu chvíli dokonce i simulované námořní bitvy.

Navštívili jsme ho kolem březnových idů, kdy kvůli maratonu byla uzavřena většina míst, která jsem měl v plánu. Když jsme už téměř dokončili obchůzku kolem arény, všiml jsem si na zemi malého slunečního paprsku, šel jsem k němu, zmenšil clonu a měl jsem doslova pár vteřin na to, abych vyfotil Koloseum se sluncem prosvítajícím skrz oblouk, než dorazila školní skupina. Někdy je prostě potřeba mít štěstí.

Římské fórum a Caesarovo fórum

Foro di Cesare, postavené v letech 54 až 46 př. n. l. za účelem odlehčení přeplněného Římského fóra, je považováno za první z císařských fór: nejstarší politické centrum svého druhu vybudované přímo pro tento účel. Při cestě zpět z Kolosea jsem se zastavil u místa, odkud bylo vidět Forum di Cesare v kontrastu s Altare della Patria, přičemž ruiny rámovala barokní kupole kostela Santi Luca e Martina.

Bílý pomník Viktora Emanuela II. za nimi, postavený v letech 1885 až 1935 na počest prvního krále sjednocených Itálií, je viditelný téměř z každého místa v Římě a Římané ho zároveň oslavují i zesměšňují. V každém případě je nemožné ho přehlédnout. Dva tisíce let politických ambicí v jednom záběru.

Pantheon

Pantheon byl postaven kolem roku 126 n. l. a jeho betonová kupole je dodnes největší nevyztuženou kupolí na světě. Pantheon jsem vyfotografoval před svítáním, z čelního pohledu přes Piazza della Rotonda s obeliskem u fontány na pozadí fialové oblohy. Jediní další lidé venku byli maratónští běžci na tréninku; kromě fotografů jsou to právě běžci, kteří mají prázdné město jen pro sebe.

Uvnitř Pantheonu

Jiné ráno jsme vešli hned po otevření a o pár minut později personál přestal pouštět dovnitř další návštěvníky: u královských hrobek se právě chystala začít vzpomínková ceremonie. Nám bylo dovoleno zůstat a když obřad skončil, budova byla nepřirozeně prázdná. Nechal jsem všechny ostatní odejít jako první a jako poslední návštěvník uvnitř jsem požádal zaměstnance, aby na chvíli ustoupil stranou.

Výsledkem jsou bronzové dveře rámující mramorovou podlahu a oculus, vyfotografované objektivem 12 mm. Dveře jsou vysoké asi 7,5 metru, každá váží více než 8 tun a visí zde již od dob Hadriána, což z nich činí jedny z nejstarších funkčních dveří na světě. Někdy ten dokonalý snímek vznikne prostě tím, že odejdete jako poslední.

Fontána di Trevi

Nejlepší místo pro fotografování fontány di Trevi je skrz výlohu módního obchodu. Je k popukání sledovat, jak lidé vcházejí dovnitř, předstírají zájem o nějaké oblečení a nenápadně zamíří ke schodišti. Samozřejmě jsem musel být jedním z nich a výhled na Fontánu di Trevi z výšky ukazuje celou kompozici bez davů, které zaplňují náměstí pod ní.

Fontána označuje konec akvaduktu Aqua Virgo z roku 19 př. n. l. a její ústřední postavou je Oceanus, nikoli Neptun, jak se většina lidí domnívá. Nicola Salvi vyhrál papežskou soutěž o návrh, ale zemřel ještě před dokončením stavby; Pietro Bracci dílo dokončil v roce 1762. Mince házené přes rameno, asi 3 000 eur denně, putují na charitu.

Španělské schody

V šestnácti letech, během školního výletu, byly Španělské schody místem setkání naší skupiny poté, co jsme se dostali metrem. O dvacet let později jsem se sem vrátila s Darií a náměstí bylo částečně ohraničené kvůli Římskému maratonu. Toto omezení mě přivedlo na místo, které se nakonec ukázalo být lepší než to, které jsem měla v plánu: fontána Barcaccia, Schody a kostel Trinità dei Monti v jednom záběru, pořízeném před východem slunce, kdy jediným zvukem byla voda.

Fontána Barcaccia byla postavena na počátku 17. století Pietrem Berninim, otcem Gian Lorenza; legenda praví, že sem povodeň na Tiberu přinesla malou loďku a fontána zachovává její tvar. Samotné Schody byly dokončeny v roce 1725.

Hrad svatého Anděla

To, co mi z toho školního výletu utkvělo v paměti nejvíc, nebylo Koloseum. Byl to tento most a pevnost. O dvě desetiletí později jsem se sem vrátil jako fotograf a celé dny jsem obcházel Castel Sant'Angelo – přes most, pod ním i z druhého břehu řeky – a hledal kompozici, která by odpovídala mé vzpomínce.

Místo, na kterém jsem se nakonec usadil, bylo na protějším břehu Tibery, těsně za Ponte Sant'Angelo, kde most vede pohled přímo k pevnosti. Díky 30sekundové expozici při cloně f/16 se řeka proměnila ve sklo a pouliční lampy v ostré hvězdy. Březen byl milosrdný: holé stromy otevřely čistý výhled podél vody. Po letech hledání správné expozice si někdy uvědomíte, že to, co se ve skutečnosti snažíte zachytit, je vzpomínka.

Vatikán

Obelisk uprostřed Svatopetrského náměstí byl vytesán v Egyptě před více než 3 000 lety a do Říma byl dopraven v roce 37 n. l. na lodi postavené speciálně pro tento účel, která byla později potopena a vyplněna betonem. Nejprve stál v Nerově cirku; jeho přesun na náměstí, vzdálený jen kousek, vyžadoval stovky dělníků, spřežení koní a pečlivou koordinaci, přičemž samotné vztyčení bylo dokončeno za jediný den, a to bez použití moderních strojů.

Při fotografování náměstí jsem se otočil a obelisk jsem umístil do středu záběru, kde se tyčí do dramaticky zářící oblohy mezi Berniniho kolonádami. Náměstí svatého Petra je orientováno z východu na západ, takže kolem rovnodenností se světlo dokonale sladí s jeho symetrií. Stejný efekt jsem využil i u Kolosea.

Kdy navštívit Řím

V Římě jsme strávili deset dní kolem březnových id a každý den jsme měli skvělé světlo. Bylo to úchvatné, ale také vyčerpávající, protože to znamenalo vstávat na východ slunce. Každý. Jediný. Den.

Březen má jednu zvláštní výhodu: v období kolem rovnodennosti slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě, což se shoduje s orientací památek na východ-západ, jako je Svatopetrské náměstí a Koloseum. Jaro a podzim přinášejí mírné počasí a zvládnutelné davy; léto je horké a přeplněné; zima je klidná a podle severních měřítek mírná. Než si zarezervujete březnový výlet, zkontrolujte si termín římského maratonu, pokud nechcete mít v každém záběru ploty. I tak mi ale toto omezení pomohlo k některým z mých lepších snímků.

Fotografování Říma

Noční Řím odhaluje zcela jinou dimenzi: Pantheon, Castel Sant'Angelo, Španělské schody i Treviho fontána se halí do divadelního lesku. Brzké ráno je pro mě stále nejoblíbenější dobou pro klidnější focení a v Římě je rozdíl mezi 6:00 a 10:00 stejný jako rozdíl mezi prázdným náměstím a frontou.

Techniky, které mi pomohly při této cestě: malá clona pro sluneční paprsky a ostrost od popředí až po pozadí, dlouhé expozice pro zrcadlící se vodu a využití výškových rozdílů, kdekoli se vyskytnou, třeba i na schodech v obchodě. Celé historické centrum bylo zapsáno na Seznam světového dědictví v roce 1980 a jeho hustota odměňuje procházky s fotoaparátem vždy po ruce. Stejný přístup se prolíná celým průvodcem po Miláně, průvodcem po Veroně i mými cestami po zbytku Itálie.

Často kladené otázky