V šestnácti letech jsem jel na školní výlet do Říma. Věřili byste, že mi v Itálii nejvíc utkvěla v paměti právě ta most Castel Sant’Angelo – víc než Koloseum?
Ani dnes nedokážu úplně vysvětlit proč. Možná je to tím, jak sochy jakoby bdí nad městem, nebo tím, jak se na konci mostu tyčí pevnost jako příslib nevyřčených příběhů.
O dvacet let později jsem se tam vrátil – ne jako turista, ale jako fotograf. A tentokrát jsem chtěl zachytit, jaké to bylo.
V honbě za dokonalou symetrií
Březen mi přál. Stromy byly holé a odhalovaly volný výhled podél Tibery. Celé dny jsem obcházel Castel Sant’Angelo – přes most, pod ním i z druhé strany řeky – a hledal kompozici, která by vyvažovala vzpomínky a geometrii.
Místo, které jsem si vybral, bylo na protějším břehu Tibery, hned za mostem Ponte Sant’Angelo. Z tohoto úhlu pohledu vede most pohled přímo k pevnosti. Jeho oblouky se odrážejí v klidné řece a vytvářejí rytmus světla a stínu, který působí téměř jako hudba.
Jakmile slunce zmizelo, most osvětlila zlatá světla římských pouličních lamp. Čekal jsem na ten přechodný okamžik, kdy se obloha zbarví do syté kobaltové modři, ale ještě než noc pohltí všechny detaily. To je kouzlo modré hodiny – ten dokonalý okamžik mezi dnem a nocí, kdy se teplé tóny mísí s chladnými modrými odstíny.
Fotografování hradu Sant’Angelo v modré hodině
Pro tento snímek jsem chtěl použít dlouhou expozici, která by vyhladila hladinu vody a zvýraznila odrazy. Nastavení
EXIF: Sony ILCE-7RM5 | ISO 100 | f/16 | 30 sekund | na stativu.
Při cloně f/16 se světelné pruhy z lamp staly dokonale ostré a dodaly scéně éterickou symetrii. Třicetisekundová expozice zjemnila pohyb řeky a proměnila ji v zrcadlovou hladinu, v níž se odráželo světlo pevnosti.
Tip pro fotografování:
Přijďte 30 minut před západem slunce, abyste si zajistili místo.
Použijte dálkovou spoušť nebo 2sekundový samospoušť, abyste zabránili rozmazání snímku.
Mikrovláknová utěrka pomáhá… Břehy řeky Tibery mohou být v březnu zahalené mlhou.
Zkontrolujte, zda se na hladině neodráží světlo: klidná voda je vaším zrcadlem; pokud ji ruší lodě nebo světla, mírně upravte výšku.
Proč je tato scéna důležitá
Pro mě to nebyl jen další městský výjev. Fotografování Castel Sant’Angelo pro mě znamenalo návrat k úžasu toho šestnáctiletého kluka – k prvnímu okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že architektura dokáže promlouvat prostřednictvím světla.
Je zajímavé, jak se po letech snahy o dokonalé expozice někdy ukáže, že to, co se vlastně snažíte zachytit, je vzpomínka.
Pokračujte v prohlídce
Pokud se vám tento příběh z Říma líbil, mohlo by se vám líbit také:
Každá scéna mě naučila něco jiného o načasování, trpělivosti a o tom, jak světlo dokáže proměnit i ta nejznámější místa v něco nezapomenutelného.
Článek o řece Tiberě v Římě se zabývá jejím původem, historií a úlohou, kterou tato řeka hrála v minulosti Říma.
Podívejte se na můj další příspěvek na blogu na téma:
- můj příběh o tom, jak jsem vyfotil Veronu z hradu Castel San Pietro
