Součástí naší prohlídky geologického parku Kilim na Langkawi bylo krmení orlů. Zatímco prohlídku parku obecně vřele doporučuji, ohledně krmení orlů mám smíšené pocity.
Orli jsou divoká zvířata; navštívili jsme je v jejich přirozeném prostředí, nikoli v zoo. Krmení probíhalo tak, že průvodce vzal malé vědro s krmením a hodil ho do vody. Naštěstí to dělal pouze průvodce; účastníkům prohlídky nebylo dovoleno krmení házet. Jakmile orli uviděli jídlo, začali kroužit a „lovit“ kořist. Mohli jsme to sledovat asi 2 minuty.
Zatím vše v pořádku a bylo to krásné sledovat, protože to pro mě bylo něco nového. Začal jsem však mít pochybnosti, když jsem viděl, že 5 minut po nás dělá totéž další loď. Pokud jsou orli krmeni každých pár minut, stávají se spíše zvířaty ze zoo – i když se nacházejí ve svém přirozeném prostředí.
Každopádně, když jsme pokračovali v naší prohlídce, něco mi došlo. Orli, kteří kroužili kolem naší výletní lodi, byli všichni relativně malí a měli červenohnědé zbarvení. Nyní jsem v korunách stromů zahlédl dva mnohem větší zástupce tohoto druhu. Když jsem na to upozornil, náš průvodce mi vysvětlil, že se jedná o orly bělobřiché.
Orel bělobřichý dorůstá do výšky až 85 cm a má rozpětí křídel až 220 cm. Tito dva jen pozorovali celé představení z povzdálí, ale nezapojili se do něj. Pouze mnohem menší luňáci brahmínští chytali sousta, která náš průvodce házel do vody.








