Menorca je nejvýchodnějším z španělských Baleárských ostrovů, klidnějším sousedem Mallorky, který UNESCO v roce 1993 prohlásilo za biosférickou rezervaci. Její dvě města, Maó na východě a Ciutadella na západě, rámují vnitrozemí s zemědělskou půdou a pobřeží, kde se na jihu střídají bílé vápencové zátoky a na severu tmavé, větrem ošlehané mysy. Camí de Cavalls, historická stezka, obchází celý ostrov a spojuje většinu jeho pláží a majáků.
Cala Galdana
Cala Galdana je mou základnou na Menorce. Fotografický tábor PhotoPills má zde svůj hotel a já jsem se sem jako jeden z lektorů vrátil již čtyřikrát, přičemž jsem tuto zátoku využíval jako výchozí bod pro týdenní fotografování po celém ostrově. Nejlepší výhled na ni jsem objevil při neplánované túře: s Dariou jsme se vydali po stezce nahoru mezi borovicemi a dorazili jsme k Mirador Sa Punta, vyhlídce nad zakřivenou zátokou s ukotvenými plachetnicemi a tyrkysovou vodou.
Samotné městečko je stavěné pro pohodlí: hotely, restaurace, kajaky, výlety lodí při západu slunce, klidná voda pro rodiny. Občas to tu připomíná spíše mallorské letovisko jako Port d’Alcúdia, které jsem fotografoval pro cestovního průvodce po Mallorce, než divokou menorckou zátoku. Rozhodujícím argumentem je poloha: některé z nejlepších pláží ostrova jsou v docházkové vzdálenosti.
Cala Mitjana
Cala Mitjana, vzdálená dvacet minut chůze od Cala Galdany, ukazuje, jak vypadá toto pobřeží v nedotčené podobě: zátoka s tyrkysovou vodou obklopená vápencovými útesy porostlými borovicemi, zcela bez jakéhokoli zázemí. Cesta je krátká, ale odfiltruje davy a zcela změní atmosféru. Plavci přeplavou do Cala Mitjaneta, sousední zátoky, kam se vejde jen hrstka lidí, a skokani z útesů se řadí do fronty na skalních římsách nad ní.
Vyvýšené vyhlídky podél útesů vám nabídnou panoramatický výhled, aniž byste ho museli hledat. Odtud vede stezka Camí de Cavalls dále k zátokám Cala Trebalúger a Cala Escorxada pro ty, kteří touží po ještě liduprázdnějších zátokách. Chcete-li si v hlavní sezóně užít prázdnou pláž, jedinou spolehlivou možností je cestovat mimo sezónu nebo přijít hned za úsvitu.
Maják Favàritx
Maják Favàritx stojí na severovýchodním cípu ostrova – bílá věž ovinutá černou spirálou, tyčící se nad tmavou břidlicí, která připomíná filmovou kulisu Měsíce. Byl postaven v letech 1917 až 1922 po sérii lodních ztroskotání a dodnes střeží pobřeží, které si svou pověst vydobylo tvrdou cestou. Každá návštěva mi nabízí jinou kompozici: vzácné rostliny, přílivové louže a krystaly soli kolem věže neustále mění popředí.
Širší mys je součástí chráněného přírodního parku S'Albufera des Grau a jeho charakter se mění s každou hodinou. Jednou při západu slunce jsem sdílel skály s 39 dalšími fotografy, zatímco vápencové pobřeží u Cap de Favàritx zbarvilo poslední světlo do růžova a maják, malý na obzoru, právě probouzel svůj paprsek s dosahem 16 námořních mil.
Cap de Cavalleria
Severní pobřeží se soustřeďuje v Cavalleria, kde se na nejvyšších útesech ostrova tyčí maják do výšky 94 metrů nad mořem a v noci bliká dvakrát za deset sekund. Menorca je nejvýchodnějším bodem země, takže dopolední workshop zde znamená první východ slunce ve Španělsku: vyrazili jsme ještě za tmy, vylezli na útes a čekali, až se mraky pod horizontem rozjasní.
Myš odměňuje i pohled zpět. Při hledání kompozice pro západ slunce jsem vstoupil do temné jeskyně právě ve chvíli, kdy nízké slunce osvětlilo její stěny, a na několik vteřin se maják ocitl v rámečku zářící skály. Byla to moje první fotografie majáku a naučila mě, jak moc v této práci záleží na tom, být na místě ve chvíli, kdy o tom rozhodne světlo.
Ciutadella a Pont d'en Gil
Ciutadella, bývalé hlavní město, má svou historii na dosah ruky: uličky kolem Es Born, pobřeží s tradičními rybářskými čluny a hrad Castell de Sant Nicolau střežící ústí zálivu. Za soumraku jsem tam vedl skupinu spolu s Albertem Drosem a Eliou Locardim, a zatímco moji kolegové slézali po skalách, aby vyfotili pobřeží, já jsem v zlatavém světle zachytil pevnost zepředu, zatímco moje žena čekala u její brány. Z krajinářských fotografů nedělám fotografy městských panoramat.
Kousek dál podél pobřeží se Pont d’en Gil klene nad mořem jako brána starobylého přístavu. Myslel jsem si, že jej vytvarovaly lidské ruce; oblouk je však zcela přírodní a místní jím v klidných večerech proplouvají na lodích.
Sanisera a severní pobřeží
Pobřeží mezi Cavallerii a zálivy ležícími dále na západ v sobě ukrývá nejstarší příběhy ostrova. Během ranního focení jsem už měl sbaleno, když se nad vodou objevilo slunce, a tak jsem znovu rozbalil stativ, abych vyfotil vápencové zátoky pobřeží Cavalleria – pobřeží, které kdysi přitahovalo římské flotily a piráty, kteří je pronásledovali.
V přilehlém přírodním přístavu založili Římané ve 2. století př. n. l. přístav Sanisera. Vyfotil jsem ho při západu slunce skrz vchod do zříceniny rybářské chatrče: jedna loď na klidné vodě a zřícenina Britské věže na obzoru. Místo je dnes aktivním archeologickým nalezištěm a o tomto římském městě se dodnes ví jen část.
Noční obloha nad Menorkou
Menorca se v roce 2019 stala rezervací Starlight a destinací Starlight, přičemž tato označení vystihují to, co již Středomoří samo o sobě zajišťuje: ostrov izolovaný od světelného znečištění z pevniny. V létě se Mléčná dráha rozprostírá po obloze nad Favàritxem natolik zřetelně, že ji lze spatřit pouhým okem, a ani světla vesnice ji nedokážou přehlušit, jak dokázala květnová noc nad Son Bou. Cala Macarella a Monte Toro, nejvyšší bod ostrova, se dívají na stejnou oblohu.
Své první snímky hvězdných stop jsem tady pořídil tou těžší cestou. Intervalometr odmítal spouštět, tak jsem počítal do 30 a ručně mačkal spoušť, znovu a znovu, celou hodinu, dokud obloha nenakreslila své kruhy nad zátokou. Denní světlo se na stejném místě odvděčuje: skalnatá pláž s roztroušenými ostrůvky se stala ikonou Menorky při západu slunce.
Fotografování Menorky
Na Menorce učím a zároveň se tam neustále učím. Na jednom táboře předvedli Eric Paré a Kim Henry v chladné, klidné noci malování světlem pomocí zářivky s tanečnicí, přičemž za ní do vzduchu kreslili tvary, které vypadaly, jako by pocházely z jiné planety.
Orientace ostrova hraje při plánování důležitou roli. Na východně orientovaných mysech, jako jsou Favàritx a La Mola, lze pozorovat východ slunce; na jihu a západě, například na pláži Atalis poblíž Es Migjorn Gran, lze pozorovat západy slunce. Rána s východem slunce vyžadují více úsilí: je třeba se vydat k odlehlým útesům ještě za tmy, než se rozběhne místní doprava. Odměnou jsou chladnější a klidnější tóny než u syté večerní oblohy a pláže, které na fotografiích vypadají tak prázdné, jak tomu bývá ve zbytku Španělska jen v hluboké zimě.
Kdy navštívit Menorku
Květen je můj měsíc. Na tábor PhotoPills se sjíždějí fotografové z celého světa, začíná sezóna Mléčné dráhy, jarní východy slunce se vynořují za útesy Cavalleria a voda už je vhodná ke koupání, zatímco pláže jsou ještě poloprázdné. Červenec a srpen přinášejí do zátok plné davy lidí, i když i tehdy stačí dvacetiminutová procházka, aby se jejich počet ztenčil.
Mimosezóna má své vlastní výhody: osobní auta mohou zajet až k Favàritxu, což je během turistické sezóny omezeno, a ostrov se vrací svým obyvatelům. Prehistorické památky talajotické Menorky, zapsané na seznam světového dědictví v roce 2023, neznají žádnou sezónu. Pro pozorování noční oblohy si vyberte období novu mezi květnem a zářím.
Často kladené otázky
Kdy je nejlepší doba na návštěvu Menorky?
Od konce května do začátku července a v září je voda teplá, zařízení jsou v provozu a počet turistů je přijatelný. Srpen je nejrušnější a nejdražší měsíc. Chcete-li pozorovat hvězdy a Mléčnou dráhu, přijďte mezi květnem a zářím v období novu. V zimě je zde klid, mnoho plážových služeb je zavřených, ale krajina je prázdná.
Je Menorca lepší než Mallorca?
Každý z nich nabízí něco jiného. Menorca je menší, rovinatější a klidnější, s chráněným pobřežím, tmavou noční oblohou a méně zastavěným územím. Mallorca nabízí vyšší hory, gotické hlavní město Palma a lepší infrastrukturu. Pokud jde o nedotčené zátoky a noční fotografování, vyhrává Menorca; pokud jde o rozmanitost a městský život, vyhrává Mallorca.
Kolik dní je třeba strávit na Menorce?
Za čtyři až sedm dní si ostrov dobře prohlédnete: jižní zátoky, severní majáky, Ciutadellu a jednu noc vyhrazenou pro hvězdy. Jednodenní výlety vám to neukážou v plné kráse, protože nejlepší světlo je při východu slunce a po západu slunce, kdy už jednodenní návštěvníci dávno odjeli.
Potřebujete na Menorce auto?
Ano, kvůli fotografování a pro návštěvu odlehlejších pláží. Veřejná doprava spojuje Maó, Ciutadellu a hlavní letoviska, ale k majákům, na severní pobřeží a k výchozím bodům turistických tras, jako je parkoviště u Cala Mitjana, se autem dostanete mnohem snáze. Upozorňujeme, že během turistické sezóny je v Favàritxu omezen vjezd osobních automobilů.
Jaké jsou nejlepší pláže na Menorce?
Na jižním pobřeží se nacházejí zátoky jako z pohlednice: Cala Mitjana, Cala Galdana, Macarella a Son Bou, nejdelší pláž ostrova. Severní pobřeží je drsnější, s červeno-zlatým pískem a tmavšími skalami. Cala Mitjana a její sousední pláže odmění ty, kteří jsou ochotni ujít dvacet minut pěšky od silnice.
Je na Menorce vidět Mléčná dráha?
Ano. Menorca je od roku 2019 rezervací Starlight a mimo města je v sezóně Mléčná dráha viditelná pouhým okem. Nejtmavší obloha je v okolí Favàritxu, Cala Macarelly a na severním pobřeží. Nejlepší podmínky panují mezi květnem a zářím v bezměsíčných nocích.
