Poslední setkání
Starý Tegel, Berlín
Berte každé setkání tak, jako by bylo tím posledním – protože jednoho dne tomu tak skutečně bude.
Alt-Tegel je místo, které jsem po 95 % svého dosavadního života nazýval domovem.
Loni na podzim jsme se vrátili do Berlína, abychom uklidili náš starý byt, vypověděli nájemní smlouvu a rozloučili se.
Krátce před cestou jsem četl, že než dosáhnete věku 30 let, 95 % času stráveného s rodiči je již minulostí.
S rodiči jsi už strávil asi 25 000 hodin. A odteď už s nimi pravděpodobně nestrávíš víc než 1 000 hodin.
To mi došlo: Je docela možné, že už nikdy neuvidím toto místo v podzimních barvách.
Tegel je místo, které jsem po většinu svého života považoval za samozřejmost.
Místo, které je pro mě tak běžné – a přesto tak krásné.
Rozhodl jsem se prožít tento týden, jako by to byla moje poslední návštěva Alt-Tegelu.
Doufám, že se vrátím, ale moc na to nespoléhám.
Chci zachytit vzpomínky, které si chci uchovat navždy. Chci si ty okamžiky plně vychutnat.
Dva dny poté, co jsem pořídil první fotografie z této série, náhle zemřela moje babička.
Byla v Berlíně. Měli jsme domluvený oběd. Toho rána zemřela.
Neměl jsem příležitost ji znovu vidět. Naše poslední setkání bylo na jaře.
Naštěstí to bylo velmi milé setkání. Vzpomínám si na smích, který jsme sdíleli.
A třeba jen taková maličkost, jako že jsem si na ni udělal čas, abych jí pomohl s nákupem. I když jsem měl původně jiné plány.
Něco ve mně mi říkalo: „Tohle je důležitější.“
Ale nenapadlo by mě, že ji vidím naposledy.
Ber každé setkání tak, jako by bylo tvým posledním – protože jednoho dne tomu tak bude.
A možná to předem ani nevíte.
Děkuji ti, Tegel. Po mnoho krásných let mého života jsem tě nazývala svým „domovem“.
—
Tato série byla zveřejněna také na Behance.
