Po založení florentské katedrály ve 13. století trvalo mnoho desetiletí, než byla katedrála ve Florencii otevřena, a teprve geniální mysl Filippa Brunelleschiho přišla na to, jak přesně postavit kupoli, první svého druhu v 15. století. Dnes dominuje panoramatu Florencie a vyvolává údiv nad tím, jak tato stavba přežila po staletí.
Katedrála Basilica di San Lorenzo di Firenze
Katedrála ve Florencii, nebo oficiálně „Cattedrale di Santa Maria del Fiore“, je hlavní atrakcí italské Florencie. Katedrála spolu s křtitelnicí a Giottovou zvonicí, které stojí nedaleko od sebe, jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Žádná cesta do Toskánska by nebyla kompletní bez jejich návštěvy.
Stavba katedrály byla schválena městskou radou v roce 1294, kdy předchozí katedrála Basilica di San Lorenzo di Firenze již nestačila rostoucímu počtu obyvatel Florencie. Návrh vytvořil stejný architekt jako Palazzo Vecchio a Basilica Santa Croce – Arnolfo di Cambio. Předpokládal osmibokou kopuli – tento sen se však splnil až v roce 1418, kdy Filippo Brunelleschi vyhrál architektonickou soutěž na návrh a realizaci projektu její výstavby.
Dnes jsme zvyklí vídat katedrální kopule ve většině známých měst, ale v 15. století bylo téměř nepředstavitelné postavit takovou stavbu, aniž by to ohrozilo lidi, kteří by se pod ní modlili. Stavba takového rozměru se zdála téměř nemožná, ale Brunelleschiho genialita dokázala postavit největší kupoli, jakou svět kdy viděl, a v té době byla stavba vytvořena s dvojitou skořepinou, podepřenou robustními pilíři, díky čemuž kupole stojí pevně dodnes.
