Berlín je hlavním městem Německa, městem s přibližně 3,7 miliony obyvatel rozkládajícím se na obou březích řek Špře a Havely. Historické centrum se nachází ve čtvrti Mitte, kde se Braniborská brána, Říšský sněm, Berlínská katedrála a Muzejní ostrov nacházejí v okruhu 30 minut chůze od sebe. Televizní věž na Alexanderplatzu je se svými 368 metry stále nejvyšší stavbou v zemi a vládní čtvrť podél Sprévy, která vznikla po pádu zdi, přidala k historické architektuře vrstvu moderní. Téměř třetinu rozlohy města tvoří parky, jezera a lesy, a proto se většina mé berlínské práce dělí mezi dva extrémy: husté centrum a klidná severní jezera kolem Tegel.
Alexanderplatz
30minutová bouřka nad katedrálou, zachycená z 19. patra hotelu Park Inn. Ten balkón byl původně určený pro focení západu slunce. Déšť nebyl předpovídán před 23. hodinou, takže když se nad televizní věží začaly stahovat mraky, málem jsem to zabalil. Balkón byl ale dostatečně chráněný, abych mohl pokračovat v práci, a když bouřka přešla, zanechala za Berlínskou katedrálou růžovou oblohu, kterou bych z ulice nezachytil.
Samotné náměstí je symbolickým centrem bývalého východního Berlína: poválečné budovy, televizní věž dokončená v roce 1969, celý prostor přestavěný v duchu socialistického urbanismu. V přízemí zde od roku 1969 stojí Světové hodiny Urania, které jsou dodnes jedním z nejspolehlivějších míst setkávání v centru města. Přátelé si před odchodem říkali „sejdeme se u Světových hodin“ a tato fráze se za 30 let téměř nezměnila.
Hotel Park Inn by Radisson na stejném náměstí má 37 pater a vyhlídkovou plošinu na střeše, která je za malý poplatek přístupná i pro neubytované hosty. Televizní věž se tyčí v úrovni očí, v popředí nad Sprévou se tyčí katedrála a západní obzor se za jasných večerů táhne až k Funkturmu a Olympijskému stadionu. Pokud si rezervujete pokoj, vyberte si ten na straně s výhledem na televizní věž; opačná strana nabízí výhled na paneláky z éry NDR.
Televizní věž ze Storkower Straße
Nejčastěji fotografovaný pohled na televizní věž je ze strany katedrály. Pro mě je však nejpraktičtější pohled z východu. Storkower Straße, několik zastávek na okruhu S-Bahn, spojuje věž s Berlínskou katedrálou, Rotes Rathaus a (mnohem dále vzadu) rozhlasovou věží Funkturm na západě. Z jediného mostu zachytíte čtyři památky v jednom záběru, což je v tak rozlehlém městě vzácné.
Tento výhled jsem vyfotografoval za tří různých podmínek: panoráma oblohy po odeznění silné bouřky, podzimní scéna vytvořená spojením dvou snímků (západ slunce v pozadí, modrá hodina v popředí o půl hodiny později) a noční snímek s efektem tilt-shift, kde je nevýrazné popředí rozmazané, takže pohled upoutá obrys města. Žádný z nich by za jasného dne nefungoval. Most potřebuje počasí, aby vypadal zajímavě.
Brandenburská brána
Většina fotografií brány je pořízena z východní strany. Pariser Platz je uzavřen pro automobilový provoz, shromažďují se tam turisté a Viktorie z kvadrigy je obrácena na východ, což z této strany vytváří dojem, že jde o hlavní průčelí. Západní strana je méně nápadná, ale má dvě věci, na kterých fotografům záleží: barvu vycházejícího slunce za sloupy a světelné stopy projíždějících aut na Straße des 17. Juni. Malá clona (f/22), expozice tři sekundy a zachytíte jak světlomety, tak blikající směrovky.
Během každoročního Festivalu světel v říjnu se na bránu promítají střídající se světelné motivy. Nejznámější je motiv červené růže; spojitost s Paříží je zřejmá. Festival je také nejhorším obdobím pro hledání vhodného záběru: všichni berlínští fotografové se shromáždí na stejném náměstí. Můj trik spočívá v tom, že přijíždím den před oficiálním zahájením, kdy už někdy běží zkušební osvětlení, ale dav se ještě neshromáždil. Pod Pariser Platzem je stanice U55 Brandenburger Tor stále téměř prázdná a je jednou z nejčistších stanic U-Bahn ve městě, které lze fotografovat.
Vládní čtvrť
Reichstag se svou skleněnou kopulí od architekta Normana Fostera se tyčí v ohybu řeky Sprévy naproti budově Paul-Löbe-Haus, parlamentní administrativní budově dokončené v roce 2001. Právě kontrast mezi kamennou architekturou 19. století a moderním sklem je důvodem, proč je tento úsek řeky jedním z mých nejoblíbenějších míst pro procházky v Berlíně. Kopule je přístupná veřejnosti zdarma, a to po předchozí rezervaci u Spolkového sněmu.
Tato čtvrť nejlépe vynikne za deštivých večerů. Mokrý chodník odráží budovy stejně jasně jako řeka a betonovo-skleněné úřední budovy už nepůsobí tak chladně, jakmile se jejich povrch navlhčí. Malá kavárna se zakřivenými stěnami, zasazená mezi ostré hrany kancelářských budov, byla kompozicí, kterou jsem měl v hlavě už měsíce, než jsem ji vyfotil. Suchý kruh pod její střechou v kontrastu s mokrým asfaltem kolem něj tvořil celý obraz.
Berlínská katedrála
Berlínská katedrála, dokončená v roce 1905, je největším kostelem v Berlíně a navzdory své velikosti je protestantská, nikoli katolická. Její kupole se téměř z každého místa podél Sprévy rýsuje na pozadí televizní věže, a proto se tyto dvě stavby objevují společně na většině pohledů na berlínské panorama. Katedrála byla během války těžce poškozena a po dlouhé rekonstrukci byla znovu otevřena až v roce 1993.
Tento jediný snímek vznikl náhodou. Následující večer byl superměsíc a já už jsem si pro ten záběr vyhlédl místo poblíž Oranienburger Straße. S Dariou jsme se procházeli podél řeky s dvěma pivy a neměli jsme v úmyslu nic fotit, dokud nezačala opakovat, jak krásně vypadá katedrála s měsícem přímo nad ní. Rozbalil jsem stativ a pořídil jeden snímek. Následující noc, kdy měl být superměsíc, se úplně zatáhlo, takže to byla jediná fotka měsíce, kterou jsem ten rok pořídil.
Muzejní ostrov
Muzejní ostrov leží na řece Sprévě těsně nad katedrálou a zahrnuje pět muzeí: Pergamon, Bode, Alte Nationalgalerie, Neues Museum a Altes Museum. Tento komplex je od roku 1999 zapsán na seznamu UNESCO a je uznáván jako ojedinělá vize z 19. století, v níž jsou muzea pojata jako jeden společenský komplex (Museumsinsel).
Bode, nacházející se na severozápadním cípu ostrova, je zvenčí nejfotogeničtější. Kopule a zakřivená fasáda obklopují řeku ze tří stran a při slabém osvětlení budova působí téměř jako loď zakotvená proti proudu. Uvnitř se nachází jedna z největších byzantských sbírek na světě, dále pak středověké a renesanční sochy, včetně děl připisovaných Donatellovi. Kousek na jih se nachází Neue Wache (navržená Karlem Friedrichem Schinkelem, dokončena v roce 1818), která je hlavním německým památníkem obětem války a diktatury. Uvnitř holé haly stojí pod otevřeným okulusem socha Käthe Kollwitzové „Matka se svým mrtvým synem“: déšť padá přímo na sochu a v zimě na ni padá sníh.
Bebelplatz a Gendarmenmarkt
O pár kroků dál po ulici Unter den Linden se nachází náměstí Bebelplatz, které obklopuje Humboldtova univerzita, Státní opera a katedrála sv. Hedviky. Nejdůležitější prvek náměstí není na první pohled vidět: do dlažby je zasazena skleněná deska, skrz niž se díváte dolů do malé bílé prázdné místnosti s policemi, které byly postaveny pro knihy, jež zde byly 10. května 1933 spáleny. Nápis na okraji cituje Heinricha Heineho: „To byl jen úvod; kde pálí knihy, tam nakonec spálí i lidi.“ Bylo to napsáno více než století předtím, než k pálení došlo právě na tomto místě.
Kousek jižněji se nachází Gendarmenmarkt, nejvyváženější náměstí v centru Berlína: uprostřed stojí Konzerthaus, na jižním konci Deutscher Dom a naproti němu ze severu Francouzská katedrála (Französischer Dom). Francouzská katedrála je starší z obou, byla postavena hugenotskou komunitou na počátku 18. století. Německá katedrála byla zničena během války a po sjednocení znovu postavena, protože náměstí se nacházelo v bývalém východním Berlíně.
Tento snímek jsem pořídil náhodou den před oficiálním zahájením Festivalu světel. Myslel jsem si, že festival už začal, a byl jsem naštvaný, když jsem zjistil, že polovina osvětlení chybí. Deutscher Dom se ukázal být výjimkou: byl osvětlený tak akorát, aby vynikl proti noční obloze, a kolem nebyli téměř žádní další fotografové, protože všichni byli na straně Konzerthausu. Během expozice tudy prošlo jen pár lidí.
Potsdamer Platz
Potsdamer Platz byl během války zničen a po celou dobu existence NDR zůstal z velké části prázdný: přímo přes něj vedla Berlínská zeď. Po roce 1989 byl od základů přestavěn na moderní obchodní čtvrť, jejíž architektonický ráz určují budovy Sony Center a Daimler. Můj dědeček toto místo popisoval jako louky a rybník ještě předtím, než tu vyrostly nové věžáky, což si dnes, když stojím uprostřed náměstí, dokážu jen těžko představit.
Na pořízení této fotografie s dlouhou expozicí jsem čekal tři měsíce, až se vyjasní. Abych zachytil čistý pohyb mraků nad věžemi, potřeboval jsem silný západní vítr; při slabším větru by se mraky rozmazaly do roviny. Samotné focení trvalo asi pět hodin. Od Braniborské brány se vydejte doprava a na Potsdamer Platz narazíte na další ikonický architektonický úsek, který rozhodně stojí za to.
City West
Při procházce po Kurfürstendammu nebo Tauentzienstraße můžete tu a tam pocítit, jak asi Berlín vypadal ve 20. letech minulého století: na jednom konci bulváru stojí KaDeWe, na druhém Pamětní kostel a před válkou se touto čtvrtí nesla historie kabaretů. Západní část města si zachovala svůj buržoazní ráz i po sjednocení, zatímco těžiště nočního života se přesunulo na východ.
Dále na západ byl v roce 1936 dokončen Olympijský stadion, jehož kapacita byla po renovaci před mistrovstvím světa v roce 2006 navýšena na přibližně 74 000 diváků. Jako fanoušek Herthy BSC navštěvuji tento stadion již více než 14 let. Světlo sem čistě proniká otevřenou západní bránou jen několik dní v roce a 10. března 2014 se podmínky sešly: vyjel dodávkový vůz, brána zůstala několik minut otevřená a slunce proniklo mezerou a odrazilo se od mísy, v níž hoří olympijský oheň. Mezi stadionem a městem tvoří rozhlasová věž Funkturm (1924–1926) a vedle ní stojící téměř prázdné Mezinárodní kongresové centrum jinou verzi západního Berlína: futurismus, který zestárl v nostalgii.
Alt-Tegel
Alt-Tegel je severní čtvrť, kde jsem strávil 95 % svého života, než jsem se přestěhoval do Portugalska. Mezi místními se traduje rčení o „Berliner Pflanze“ (berlínské rostlině): jakmile tu zapustíš kořeny, zůstaneš tu až do smrti. V této čtvrti vyrostli jak moji rodiče, tak prarodiče. Já jsem v rodině výjimkou.
Sechserbrücke, malý most přes Tegeler Hafen postavený v roce 1908, je nejfotografovanější stavbou v této oblasti. Na dlážděných ulicích v okolí se dodnes nacházejí funkční čerpadla na pitnou vodu z konce 19. století. Jednoho podzimu jsme se vrátili, abychom vyklidili starý byt, a já jsem ten týden nafotil většinu snímků ze série „Tegel“, protože jsem věděl, že to možná bude naposledy, co budu v této oblasti fotit podzimní barvy.
Jezero Tegel
Jezero Tegel je druhým největším jezerem v Berlíně; rozkládá se na ploše přibližně 4,6 km² a jeho maximální hloubka činí 24 metrů. Les kolem severního břehu je tak hustý, že zapomenete, že se stále nacházíte v německém hlavním městě; můžete se tu procházet i hodinu, aniž byste museli přejít silnici.
Na podzim se stromy podél Greenwichské promenády zbarvují do všech odstínů mezi žlutou a rezavou. Promenáda nese jméno londýnské čtvrti Greenwich, která je partnerským městem berlínské městské části Reinickendorf, v níž se jezero nachází. Děla podél cesty byla darem od Greenwiche. Parník Moby Dick, který má tvar velryby, každou hodinu křižuje přístav: jako dítě mě na něm moji prarodiče brávali na celou trasu až k jezeru Wannsee. Když jsem se přestěhoval do Portugalska, šířily se zvěsti, že loď bude vyřazena z provozu; při podzimní cestě zpět však stále kotvila v Tegeler Hafen.
Kdy navštívit Berlín
Období od konce dubna do června a od září do října nabízí nejlepší kombinaci mírného počasí, dlouhých dnů a spolehlivého večerního světla. V červenci a srpnu může být horko a Berlíňané často odjíždějí k Baltskému moři. V prosinci je rušno kolem vánočních trhů na Gendarmenmarktu a před Rotes Rathaus, ale denní světlo je krátké a obloha šedá. Zima je celkově vlhká a chladná, což vyhovuje spíše vládní čtvrti a katedrále než parkům. Tři celé dny stačí na Mitte, Muzejní ostrov a západ slunce z Alexanderplatzu. Čtvrtý den můžete přidat Olympijský stadion, Funkturm nebo jezero Tegel na severu. Pátý den se vydejte do Postupimi a Sanssouci, které jsou půl hodiny jízdy regionálním vlakem na západ.
Často kladené otázky
Kdy je nejlepší doba na návštěvu Berlína?
Od konce dubna do června a od září do října je nejlepší rovnováha mezi mírným počasím, menším počtem turistů a spolehlivým večerním světlem. Červenec a srpen jsou horké. Prosinec je rušný díky vánočním trhům, ale je chladný a má málo denního světla. Leden a únor jsou klidné a šedé, což se hodí pro náladovou architektonickou fotografii v okolí katedrály a vládní čtvrti.
Kolik dní v Berlíně potřebujete?
Tři celé dny stačí na prohlídku čtvrti Mitte, Muzejního ostrova, Braniborské brány, oblasti kolem Reichstagu a západu slunce z Alexanderplatzu. Čtvrtý den můžete věnovat Olympijskému stadionu, Charlottenburgu nebo jezeru Tegel na severu. Pátý den si můžete udělat výlet do Postupimi a Sanssouci, které leží půl hodiny jízdy regionálním vlakem na západ. Za méně než tři dny uvidíte pouze centrální část města, což je jen malý zlomek jeho celkové rozlohy.
Kde je v Berlíně nejlepší místo pro pozorování západu slunce?
Střešní terasa hotelu Park Inn by Radisson na Alexanderplatzu nabízí jeden z nejčistších výhledů na centrum města, s televizní věží v úrovni očí a katedrálou v popředí. Pro širší výhled na panorama města se vyplatí vydat se na východ do ulice Storkower Straße, odkud je vidět věž spolu s katedrálou, Rotes Rathaus a Funkturm v dálce. Kupole Reichstagu při západu slunce je také působivá, ale vstupenky jsou vyprodány nejdříve.
Dá se Berlín projít pěšky?
Centrum Berlína je možné projít pěšky podél řeky Sprévy od Reichstagu přes Muzejní ostrov až k Alexanderplatzu, což pokrývá většinu hlavních památek za přibližně 90 minut pohodlným tempem. Vzdálenosti do západních čtvrtí (Charlottenburg, Olympijský stadion) a k severním jezerům jsou natolik velké, že U-Bahn nebo S-Bahn ušetří skutečný čas. Pro většinu návštěv postačí jednodenní jízdenka.
Je možné vystoupit na kopuli Reichstagu?
Ano. Skleněná kopule je přístupná veřejnosti zdarma po předchozí rezervaci na webových stránkách Spolkového sněmu. Točité schodiště uvnitř nabízí 360stupňový výhled na čtvrť Mitte, s vládní čtvrtí přímo pod vámi a televizní věží na východním obzoru. Časy při západu slunce se vyprodávají nejrychleji. Pro bezpečnostní kontrolu si vezměte průkaz totožnosti s fotografií.
Stojí Muzejní ostrov za návštěvu?
Ano, zejména Pergamon s antickými artefakty, včetně Ištarovy brány, a Bode s sochami a byzantským uměním. Kombinovaná vstupenka platí na jeden den do všech pěti muzeí, což je nejúčinnější způsob, jak si prohlédnout více než jedno. Exteriéry a nábřeží jsou zdarma a stojí za to i bez návštěvy vnitřních prostor.
Stojí za to vystoupat na televizní věž?
Výhled je pěkný a otočná restaurace nabízí spolehlivý zážitek, ale město pod vámi je plošší než u většiny věží s panoramatickým výhledem, protože Berlín nemá v okolí žádné další vysoké budovy. Střešní terasa hotelu Park Inn, která je téměř stejně vysoká a přímo naproti televizní věži, nabízí zajímavější výhled, protože věž zůstává v záběru.
Kde je v Berlíně nejlepší místo pro fotografování?
Cesta podél Sprévy mezi Reichstagem a Muzejním ostrovem nabízí půl hodiny po západu slunce pohled na odrazy ve skle, odrazy v řece a osvětlenou katedrálu v jednom záběru. Pokud hledáte něco méně zřejmého, Storkower Straße na východě spojuje televizní věž, katedrálu, Rotes Rathaus a Funkturm do jedné kompozice. Alt-Tegel na podzim je klidnou alternativou pro všechny, kteří mají dost centra.
