Už přes dva roky jsme se trápili myšlenkami na přestěhování do Lisabonu. Na jedné straně jsme v Berlíně měli rodinu, přátele a celkem ustálený život v zemi, kde jsme znali jazyk i kulturu. Na druhé straně nás Lisabon okouzlil natolik, že jsme tam každý rok trávili zimu. Proč?
Tento pohled na východ slunce v Lisabonu je pořízen z našeho balkonu. A pokud se podíváte na budovy v popředí, pravděpodobně uhádnete, že náš byt s výhledem na Lisabon nebo oceán není jediný. To znamená, že najít byt za přijatelnou cenu bylo pro nás v tomto městě mnohem snazší. A Berlín… no, Berlín je rovinatý, takže je vzácné najít byt, z jehož oken není výhled na jiné budovy. Ani nedokážeme vysvětlit, proč je pro nás výhled z okna tak důležitý. Možná je to ten pocit svobody, který zažíváme pokaždé, když vidíme takovýto východ (nebo západ) slunce nad městem.
Lisabon je také známý jako „Bílé město“. Protože leží na řece, sluneční světlo se rozptyluje a osvětluje budovy téměř „nebeským“ leskem. Přiznáváme, že slunce je pro nás velkým důvodem, proč v zimě utíkáme z Berlína. Oba jsme citliví na světlo, nebo spíše na jeho nedostatek. Během let jsme si všimli, že když 30 dní nevidíme slunce, stáváme se mrzutými a depresivními. Nejhorší ze všeho bylo, že jsme v tom nebyli sami – v zimě na vás na ulici bezdůvodně křičí i německé babičky.
Za třetí – a to je pravděpodobně ten nejdůležitější důvod. Lidé. Portugalci jsou úžasní, srdeční, trpěliví, milí a starají se jeden o druhého (a to pravděpodobně ani zdaleka nestačí k popisu tohoto národa). I když jsme cizinci a ještě nemluvíme plynně portugalsky, přijali nás, jako bychom nebyli „cizinci“. Kromě toho jsme za více než dva roky života v Lisabonu potkali možná jen dvakrát mrzutého Portugalce (a potkali jsme jich spoustu).
To jsou jen tři z mnoha důvodů, proč jsme všeho nechali a přestěhovali se do Portugalska. Samozřejmě známe i stinné stránky života v Lisabonu. Ale nejsou tak dominantní, abychom svého stěhování litovali. Od našich portugalských přátel jsme se také naučili některé důležité postoje a jedno rčení. Pokud se stane něco, co se nám moc nelíbí, prostě řekneme „je to, jak to je“. A místo toho, abychom s něčím emocionálně bojovali, buď hledáme řešení, nebo prostě jdeme na večeři s přáteli a život jde dál.
