Krásné místo, které je přes den tak přeplněné, bylo v časných ranních hodinách konečně opuštěné. Ten výhled byste si měli alespoň jednou prohlédnout, když město spí a katedrála sv. Pavla je ještě osvětlená.
Slyšel jsem, že londýnský Millennium Bridge je mezi místními známý jako „Wobbly Bridge“ (vratký most), a zajímalo mě proč – zejména proto, že jsem necítil žádné otřesy (ani když jsem běžel, abych zachytil východ slunce nad Temží). Později jsem se dočetl, že první den, kdy byl most otevřen, na něj vstoupilo asi 80 000 lidí. Ti, kteří se nacházeli uprostřed a v jižní části, pocítili při chůzi po mostě kolébání a kroucení. Návštěvníci se pak snažili přizpůsobit své kroky pohybům mostu, ale tím situaci jen zhoršili. Pro tento jev existuje odborný termín – synchronní boční excitace.
Architekti usoudili, že most je třeba znovu prověřit, a tak ho následující den uzavřeli a rozhodli se nainstalovat tlumiče, které by ho stabilizovaly.
Přezdívka „Wobbly Bridge“ (vratký most) však od té doby nezapadla v zapomnění.
Podívejte se na můj další blogový příspěvek o tom, jak jsem zachytil panorama Londýna při východu slunce, nebo na celý cestopis o Londýně.
