Akvadukt Amoreira je monumentální stavba ze 16. století, která se táhne v délce téměř 8 kilometrů na okraji města Elvas v Portugalsku.
Tento impozantní akvadukt při návštěvě Elvasu rozhodně nemůžete minout, a tak jsem cítil, že musím pořídit malou sérii snímků, protože jediná fotografie by nedokázala zachytit celou podstatu tak pozoruhodného místa.
Akvadukt Amoreira je považován za jeden z největších svého druhu na Pyrenejském poloostrově a dnes představuje nejen technickou památku, ale také symbol pohraničního města, které bylo vybudováno za účelem ochrany a obrany.
Dlouhá historie vepsaná do kamene
Historie akvaduktu Aqueduto da Amoreira je poměrně zajímavá. Nejedná se o římskou stavbu, i když svým vzhledem připomíná římskou architekturu; stavební práce začaly až mnohem později. Práce se po celá desetiletí opakovaně zastavovaly, než se jim podařilo nabrat na obrátkách díky architektovi Francisco de Arrudovi, známému svou prací na věži v Belému, stejně jako na Casa da Cultura a bývalé katedrále v Elvasu.
Po Arrudovi se na projektu podílelo ještě několik dalších architektů, než byl akvadukt dokončen. Tato výstavba, na níž se podílely celé generace, je na akvaduktu patrná zejména z rozdílů v kameni, proporcích a technikách, které odrážejí jednotlivé fáze a rukopisy jednotlivých tvůrců.
Akvadukt Amoreira nebyl pouhým vodním kanálem, ale také obranným dílem postaveným na ochranu pevnostního města Elvas. V roce 1910 byl prohlášen za národní památku.
Fotografování akvaduktu Amoreira
Poté, co jsem strávil krásný den v Elvasu, procházel se centrem města a po hradu v Elvasu, byl jsem natolik inspirován, že jsem se vydal na procházku kolem akvaduktu Aqueduto da Amoreira a hledal různé kompozice.
Západ slunce a kámen tvoří vždy tak působivou kombinaci. Můžete vidět, jak pozdní odpolední slunce vrhá teplé, nízko padající světlo přes kamenné oblouky a vytváří tak výrazné stíny a záblesky světla mezi sloupy.
Chtěl jsem také vyfotografovat erb, který se nacházel na jednom úseku, kde akvadukt překlenuje malou uličku. Později jsem se dozvěděl, že se jedná o erb města Elvas, který zřejmě původně nebyl určen pro akvadukt, ale pro nedalekou fontánu. Kvůli chybě v rozměrech byl však namontován právě sem, kde dokonale zapadá.
Portugalské Toskánsko?
Zrovna když jsem si myslel, že jsem s touto fotoseancí spokojený, všiml jsem si cypřišů kolem Aqueduto da Amoreira. Tuto fotku jsem si moc rád vyfotil, protože jsem slyšel, že se Alentejo často přirovnává k Toskánsku, ale nikdy jsem nepochopil proč, dokud jsem nebyl svědkem této scény.
Za cypřiši a olivovníky, za zvlněnými pláněmi a terakotovými barvami se skrývá jakýsi společný duch, který spojuje Alentejo a Toskánsko. Až na to, že Toskánsko je, jak víte, stokrát více turistické než Alentejo, zatímco to druhé je pravděpodobně stejně krásné a bohaté na zajímavosti, které stojí za to vidět.
Právě to pro mě tato fotografie znamená: mou malou poctu tomu, co vnímám jako portugalské Toskánsko. Více o mé zálibě v Alenteju si můžete přečíst v tomto příspěvku o Castelo de Mourão nebo v tom o Convento do Espinheiro nedaleko Évory, kde se dochoval vlastní akvadukt.
