Itálie
Poslední aktualizace: 31. března 2026, autor
: Daria Trinkhaus, fotografie: Nico Trinkhaus
Tento průvodce vám navrhuje itinerář pro cestu autem po Itálii.
Najdete v něm nejen doporučení měst, která stojí za návštěvu, ale také informace o nejvhodnějším ročním období a denní době pro objevování skrytých pokladů Itálie. Najdete zde také pohled fotografa – zejména pokud vás inspiruje k rozvoji vašich fotografických dovedností.
Řím jsme navštívili těsně před březnovým rovnodenností, kdy se východ a západ slunce dokonale shodují ve směru východ–západ. To nám přineslo spoustu příležitostí, s nimiž jsme původně nepočítali. Poté, co jsme toho dne brzy ráno navštívili Římské fórum, šli jsme ještě dál, jen abychom si Koloseum prohlédli zblízka.
Tento článek o Itálii začínám s plným vědomím, že se v žádném případě nemůže stát průvodcem, který by zachytil byť jen zlomek toho, co by se o této zemi dalo napsat. Zaměřme se tedy na fotografickou stránku věci, konkrétně na severní Itálii a Toskánsko. Tyto regiony jsou z hlediska krajiny natolik rozmanité, že pro mnoho fotografů představují výzvu, ale zároveň i inspiraci.
Pokud sníte o tom, že zažijete rozmanitou krajinu, města a kultury severní Itálie a Toskánska, doporučujeme vám vyrazit na výlet autem. Lidé běžně hovoří o „severní“, „střední“ a „jižní“ Itálii, ačkoli tyto pojmy zahrnují odlišné krajiny a kultury. Jen prozkoumání severní Itálie a zachycení charakteru regionu na fotografiích vám může snadno zabrat několik měsíců. A auto vám poskytne větší flexibilitu při objevování neznámých skvostů.
Když jsme se vydali na cestu po Itálii, začali jsme v květnu v mrazivých Dolomitech a skončili jsme v srpnu v parném Toskánsku. Po cestě jsme navštívili okouzlující městečka jako Urbino a Ferrara. Strávili jsme několik dní v Benátkách a na Buranu. Měsíc a půl jsme bydleli v Toskánsku nedaleko Sieny, San Gimignana a Florencie. Naši cestu jsme zakončili návštěvou Milána a jezera Como. Během této doby jsme sice navštívili také San Marino, Lichtenštejnsko a jižní Německo, ale na články o těchto místech bude čas později. Když se podíváme na mapu naší cesty, udělali jsme téměř „okružní cestu“.
V těchto severoitalských regionech se nacházejí i taková fotogenická města a oblasti, jako jsou Bergamo, Verona a jezero Garda. Nico tato místa vyfotografoval během další cesty. Fotografie najdete v souvisejících článcích. V blízké budoucnosti se na tomto blogu objeví také podrobný článek o Římě – protože pokud všechny cesty vedou do Říma, proč nevěnovat více času popisu tohoto města? Zde se Římu věnuji pouze v malé podkapitole, protože si myslím, že je skvělý nápad ho navštívit, pokud jste v Toskánsku. Cesta ze Sieny do Říma trvá například méně než tři hodiny.
Obsah
Cestovatelský spisovatel
Daria Trinkhaus je spisovatelka, která ráda odhaluje skryté příběhy každého místa, které navštíví.
Jižní Tyrolsko a Dolomity
Nicovo portfolio z Dolomit není kompletní. A to z jednoho velmi konkrétního důvodu – silných dešťů. V Dolomitech jsme strávili asi dva týdny (konec května – začátek června) a na konci jara jsme očekávali více slunečního svitu. Bohužel počasí ve vysokých horách může být zrádné, a tak místo nádherných východů slunce jsme měli zaplavené silnice a potřebovali jsme vlněné ponožky.
Fotografický „seznam přání“ a flexibilita při výběru fotografických motivů nám pomohly zachytit Dolomity i za takových povětrnostních podmínek. Výhodou deštivého počasí, pozornosti a připraveného auta jsou Nicovy fotografie, které odrážejí dramatičnost a nepředvídatelnost hor.
Jezero Antholz
Jezero Antholzersee je třetím největším jezerem v Jižním Tyrolsku a leží v nadmořské výšce 1 642 metrů. Tento vyhlídkový bod se nachází hned vedle parkoviště a je snadno přístupný kdykoli během dne. Stezka kolem jezera je prý nádherná a nabízí spoustu příležitostí k pořízení snímků jezera Antholzersee s horami v pozadí.
Jezero Antholzersee, v překladu Jezero Antholz, je třetím největším jezerem v Jižním Tyrolsku. Je obklopeno horskými vrcholy a patří k nejmalebnějším místům v Dolomitech. Jezero Antholzersee se rozkládá na ploše 44 hektarů a je hluboké 34 metrů.
odměrka
Misurina je další lokalita, kam se snadno dostanete autem. Do městečka Misurina, ležícího u jezera Misurina, se lze dostat po silnici z Cortiny d'Ampezzo nebo z Auronza. Tato lokalita je atraktivní díky odrazům Dolomit v křišťálově čisté horské vodě jezera.
V okolí Misuriny se nacházejí skupiny charakteristických skalních útvarů, včetně skupin Tre Cime di Lavaredo, Cadini di Misurina, Sorapiss a Monte Cristallo. V městečku začíná 2,6 km dlouhá stezka. Je poměrně nenáročná a lze ji snadno projít i s těžkým batohem plným fotografické výbavy.
jezero Braies
Jezero Lago di Braies, neboli Braies, je pravděpodobně jedním z nejfotografovanějších jezer v italských Dolomitech. Domnívám se, že Braies je tak oblíbené kvůli třem důvodům:
- Parkoviště se nachází přímo u jezera
- Skalní útvary v kombinaci s tyrkysovou vodou vytvářejí klidnou krajinu
- V určitém období byly na Instagramu populární fotografie influencerů v krásných outfitech v rustikálních „krokodýlích člunech“
Vzhledem k popularitě Lago di Braies je vhodné se připravit předem. Když jsme dorazili, překvapilo nás, že časy pro pronájem lodí byly velmi omezené. Příště plánujeme přijet v době, kdy tam bude méně lidí. Tato fotografie byla pořízena při západu slunce a Nico měl omezenou příležitost zachytit toto místo bez turistů. Stojí také za to projít se kolem jezera a hledat neobvyklé záběry – možností je spousta!
Jezero Lago di Braies je přírodní jezero, které vzniklo zátkou v korytě řeky Braies.
U vchodu se nachází velké parkoviště, kde snadno najdete místo k zaparkování i v hlavní sezóně.
Prvky v popředí v Dolomitech
Nico je typický městský fotograf. I když je obklopen přírodou, obvykle hledá lidské stavby. Pokud máte podobné sklony, nezapomeňte při cestách po Dolomitech hledat dřevěné chaty a stezky vedoucí do hor. Takto jsme objevili tento vyhlídkový bod na Picco di Vallandro.
Pohled na Picco Di Vallandro (v němčině Dürrenstein) z rozkvetlého údolí byl naprostým příjemným překvapením.
Najednou jsme po levé straně uviděli údolí se starými dřevěnými chatkami. Zastavili jsme se a vydali se po stezce, která nás vedla rozkvetlou loukou.
Fotografování městečka Santa Maddalena s pohořím Odle v pozadí bylo naplánovaným výletem. Doufali jsme v úžasné světlo, ale když jsme dorazili na místo, mraky se „roztrhaly“ a spustil déšť, takže jsme dlouho nemohli ani vystoupit z auta. Když se obloha na chvíli vyjasnila, Nico jako o život vyběhl na nedaleký kopec a zachytil tyto dramatické mraky nad Dolomity a kostelem Santa Maddalena. Tato fotografie je důkazem toho, že i katastrofální povětrnostní podmínky mohou hrát ve váš prospěch!
Na začátku června jsou Dolomity téměř liduprázdné. Představovali jsme si, že vesnička Santa Maddalena bude plná lidí, zejména fotografů. K našemu překvapení jsme tam byli úplně sami a mohli jsme si vychutnat nádherný výhled na středověký kostel ve vesnici s Dolomity v pozadí.
Benátky a Burano
fotografování v Benátkách
Benátky jsou snem každého fotografa. Do tohoto jedinečného italského města se vracíme zhruba každých sedm let. A i když oba milujeme doslova každou benátskou uličku, nejraději je prozkoumáváme pozdě v noci a brzy ráno. Nico tak ušetří spoustu času při následném zpracování snímků a odstraňování náhodných kolemjdoucích z fotek.
Náš den v Benátkách býval začíná kolem třetí nebo čtvrté ráno návštěvou náměstí svatého Marka. I v tuto hodinu jsou na náměstí ještě lidé, kteří oslavují předchozí den, nebo první turisté. Nicméně je to dobrý čas na experimentování se světlem východu slunce a fotografování baziliky svatého Marka nebo zvonice svatého Marka.
A nedělejte si starosti, pokud zvonice na vašich fotografiích není rovná. Odhady říkají, že věž se od svislé osy odchyluje asi o 7–10 centimetrů. Důvodem je pokles benátské laguny, který ovlivňuje celé město. Ačkoli se jedná o mírný sklon na širokoúhlých fotografiích (zejména při fotografování z nízkého úhlu z náměstí sv. Marka), může se zdát, že se věž naklání – jde většinou o efekt perspektivy (sbližování svislých čar).
Náměstí svatého Marka není jediným místem, které stojí za to navštívit ráno. Ačkoli kanály v centru města nejsou vždy dobře osvětlené, benátské nábřeží se při východu slunce často pyšní nádherným světlem. I když to vyžaduje trochu fyzické kondice a běhání, vyplatí se v tuto denní dobu navštívit Punta della Dogana nebo vyfotografovat gondoly přímo u náměstí svatého Marka.
A když slunce stojí vysoko nad Benátkami, není nic příjemnějšího, než schovat foťák do batohu a zajít na snídani do nějaké italské kavárny. Abychom se po náročném fotografickém večeru a ránu mohli hned zase vrátit do postele 😉
Denní doba a západ slunce nejsou pro fotografování v Benátkách zrovna ideální. Mezi místa, která stojí za návštěvu, patří však most Rialto a Canal Grande.
Burano
Burano by mělo být známější, zejména proto, že je rájem pro fotografy. Burano je ostrov nedaleko Benátek, známý především svými skleněnými mistrovskými díly a šperky z barevného skla. Dostanete se tam jednoduše vodním autobusem z Benátek. Nejen skleněné dekorace jsou v Buranu nesmírně barevné, ale doslova všechno ostatní také – budovy, lodě, kavárny a dokonce i lidé.
Ferrara
Ferrara byla jen jednodenní zastávkou na naší cestě z Benátek do Sieny. Zatímco Benátky a Burano jsou samá barva a elegance, Ferrara má úplně jinou atmosféru. Kdybych si měl toto italské město vybavit, viděl bych středověké pískově zbarvené zdi a architektonické prvky rané renesance.
Většina města se zdá být postavena z cihel a celkový architektonický styl by se dal popsat jako „masivní“. Stejně jako Castello Estense, které bylo Nicoovým oblíbeným fotografickým objektem. Castello Estense nebo Castello di San Michele není jen zámek, ale také pevnost obklopená příkopem.
Největší inspirací pro fotografickou kreativitu jsou však ve Ferraře středověké uličky. V letních dnech jsou často prázdné a v žáru slunce vyzařují atmosféru pomalého, líného italského odpoledne. Četné brány, mosty a barevné dveře dodávají uličkám a budovám, postaveným převážně z pálených cihel, trojrozměrný charakter.
Urbino
V Urbinu, stejně jako ve Ferraře, jsme měli možnost zůstat jen pár hodin. A ačkoli i Urbino je město, v němž dominují středověké a renesanční památky, atmosféra tohoto místa se liší od té ve Ferraře. Urbino působí „jemněji“, éteričtěji než mohutné budovy ve Ferraře. Když se podíváte na tuto fotografii centra Urbina, nemáte stejný dojem?
Při návštěvě historického centra Urbina můžete mít pocit, jako byste se vrátili v čase.
Pokud se zaměříte na budovy a nevšímáte si moderního oblečení kolemjdoucích, plakátů ani slunečníků kaváren, můžete se cítit jako cestovatel v čase, který sem zavítal v letní den před 500 lety.
Urbino jsme navštívili v horké nedělní odpoledne a mrzelo nás, že jsme nemohli zůstat déle. Když jsme se procházeli podél městských hradeb, všimli jsme si nedalekého kopce, který vypadal jako městský park. A pak dostal Nico skvělý nápad – Urbino se nejlépe pozoruje zvenku!
Urbino v italském regionu Marche je jedním ze skrytých pokladů pro milovníky historie. Město je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a nyní patří k mým a Nicovým nejoblíbenějším italským městečkům.
Toskánsko
Krajina Toskánska
Když jsme plánovali náš pobyt v Toskánsku, přemýšleli jsme, jak zažít jeho pravou atmosféru. Rozhodli jsme se proto ubytovat se uprostřed ničeho. No, ne doslova – ubytovali jsme se uprostřed toskánských polí ve starém vinařství přestavěném na apartmány. Bylo to v době, kdy jsme pracovali na dálku, takže hned po odhlášení z počítačů odpoledne jsme nasedli do auta, abychom na fotkách zachytili západy slunce nad vinicemi. Nebo jsme v líné dny skákali do bazénu, protože horko v Toskánsku v tomto ročním období je stereotypní.
A i když Toskánci v srpnu utíkají do chladnějších míst, podle nás je léto v Toskánsku nejkrásnějším ročním obdobím a za sluncem prohřátou krajinu stojí za to vydržet to horko. Pohledy na hrozny zrající v letním slunci, dlouhé večery a prach z polních cest vytvářejí ideální podmínky pro zachycení ducha této italské oblasti na fotografiích. Vinařství a městečko San Gimignano patřily k Nicoovým nejoblíbenějším fotografickým motivům.
Siena
Siena byla městem, které jsme navštěvovali nejčastěji. Během našeho třítýdenního pobytu v této části Toskánska jsme bydleli na jejím okraji a každý víkend jsme trávili právě tam. Díky tomu jsme mohli poznat idylickou krajinu Toskánska, ale také život ve slunném městě.
Fotografování při východu slunce v Sieně v létě je výzva, zejména když započítáte čas potřebný na cestu na místo. Přesto to stálo za to, abychom si užili Piazza Il Campo – centrum města postavené ve tvaru amfiteátru – když bylo náměstí prázdné.
O týden později, po pořízení této fotografie, jsme bydleli v hotelu v samém srdci Sieny během každoročního Palio di Siena, které se koná 16. srpna. Jedná se o dostihy na koních bez sedel mezi contradami, neboli historickými čtvrtěmi Sieny. Každá contrada má svou vlastní hymnu, vlajky, barvy, zvířecí symbol a silnou místní hrdost.
Velmi brzy ráno nás probudily zvuky bubnů a hudby. Přímo před dveřmi našeho hotelu procházel průvod, který doprovázel koně na Piazza Il Campo. I dnes, o několik let později, mám husí kůži, když si vzpomenu na jedinečnost této události. Jsme přesvědčeni, že pokud máte rádi pouliční fotografii, je to mimořádná příležitost pořídit originální snímky staleté italské tradice.
Siena a Florencie jsou dvě toskánská města, která spolu soupeří. Jejich charakter se nám však zdál odlišný. Siena je možná méně oblíbená u turistů, ale o to krásnější. Město si zachovalo středověké uspořádání ulic. To znamená, že ulice jsou úzké a vedou podél kopců, čímž vytvářejí přirozené rámečky se sbíhající perspektivou. To vše je činí obzvláště fotogenickými. A v srdci těchto ulic stojí středověká katedrála v Sieně, která je ideální pro fotografování při východu slunce.
Florencie
Florencie je pravděpodobně jedním z nejnavštěvovanějších měst v Itálii. Důvodů je mnoho. Toto město, které se vyznačuje především renesančním stylem, je symbolem slávy regionu během šesti set let vlivu rodu Medici. Uvnitř městských hradeb najdete nespočet příležitostí k zachycení florentské architektury.
Historické centrum Florencie je od roku 1982 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Více než 600 let slávy tohoto města se odráží v architektuře centrálního náměstí, kde se nacházejí památky jako katedrála Santa Maria del Fiore, kostel Santa Croce, galerie Uffizi a palác Pitti.
Ponte Vecchio je skvělým fotografickým námětem, pokud vás zajímá téměř matematická struktura města.
Most Ponte Vecchio („Starý most“) nahradil v roce 1345 římský kamenný most ve Florencii. Dnes je nemožné být ve Florencii a neprojít se podél něj pěšky a kochat se nádhernými klenotnictvími, která se na Ponte Vecchio nacházejí již po staletí.
Nebo dějiny italského obchodnictví a renesanční kultury.
Florentský Ponte Vecchio, neboli „Starý most“, byl pravděpodobně jedním z prvních mostů přes řeku Arno. Jeho historie proto není jednoznačná. V roce 1345 byl zničen a znovu postaven. Během druhé světové války to byl jediný most přes řeku Arno v této oblasti, který nebyl zničen ustupujícími Němci (byla to strategie, nebo jim ho bylo líto?). Dnes je jednou z ikon Toskánska.
Při východu slunce na Ponte Vecchio máte pocit, jako byste se ocitli v minulosti, v době, kdy obchodníci brzy ráno otevírali své zlatnictví.
Nejznámější památkou ve Florencii je však pravděpodobně florentská katedrála s kupolí (Duomo), kterou navrhl Filippo Brunelleschi. Ačkoli je obtížné zachytit obrovský rozměr katedrály z centra města, situace se mění, když se na ni podíváte z okrajových částí Florencie. Tyto fotografie byly pořízeny během západu slunce a modré hodiny z Piazzale Michelangelo.
Tip od profesionála: vyplatí se vyrazit na tento kopec brzy, protože výstup na Piazzale Michelangelo s fotografickou výbavou může chvíli trvat.
Pokud se pozorně podíváte na fotografii panoramatu Florencie, možná si všimnete, že vzduch není úplně čistý. Tato fotografie byla pořízena uprostřed léta, kdy se nad městem večer může vznášet „toskánský prach“. Nicovi tento jev nevadil, protože skvěle zachycuje toskánskou atmosféru, ale pokud to není váš styl, zvažte návštěvu Florencie v jiném ročním období.
Milán
Pravděpodobně nejúchvatnějším místem v Miláně pro fotografování je Piazza del Duomo. Nachází se zde milánská katedrála (o té více za chvíli), Galleria Vittorio Emanuele II a bývalý královský palác, Palazzo Reale.
Duomo di Milano je největší gotická katedrála v Itálii a jedna z největších v Evropě. Je známá svým lesem tyčících se věží (více než 130), 3 400 sochami, fasádou z růžového mramoru z Candoglia a střešními terasami, které nabízejí výhled na celé město. Tato katedrála je rájem pro fotografy, a to nejen zepředu, ale i co se týče detailů. Nejlepší čas na fotografování je zlatá a modrá hodina ráno. V tu dobu není na Piazza del Duomo mnoho kolemjdoucích (během dne je toto místo opravdu přeplněné!). Když jsme navštívili Milán, Duomo di Milano bylo osvětleno těsně před východem slunce. A když první paprsky slunce osvětlily kameny náměstí, všechny budovy kolem něj obklopila teplá aura.
Těsně před svítáním stojí za to navštívit také Galerii Viktora Emanuela II. s její typickou výzdobou z 19. století.
Galerie Vittorio Emanuele II byla postavena v roce 1877. Je pojmenována po prvním panovníkovi Italského království. Od samého počátku v ní sídlily nejvýznamnější italské kavárny, restaurace a obchody. Dnes zde najdeme také luxusní obchody s haute couture, šperky, knihami a obrazy.
Až si tato místa odškrtnete ze seznamu míst, která chcete vyfotit, vyplatí se také projít se ulicemi Milána. Zajímavým fotografickým námětem může být například zámek Sforza nebo moderní čtvrť Bosco Verticale, kde ze mrakodrapů vyrůstají stromy.
Řím
Řím je město, které stojí za to navštívit v každém ročním období. V létě však musíte počítat s tím, že slunce vychází poměrně brzy. Abyste tam byli včas, vyplatí se ubytovat se v centru města. Dobrou zprávou je, že většina fotogenických památek, jako je Koloseum nebo Pantheon, je v docházkové vzdálenosti. Tedy, možná v docházkové vzdálenosti, pokud dokážete běžet s fotoaparátem v ruce.
Koloseum, v italštině známé jako Colosseo, je ikonickým symbolem velkoleposti a architektonické dokonalosti starověkého Říma. Tato kolosální aréna, která se nachází hned východně od Římského fóra, je největší, jaká kdy byla postavena, a navzdory svému stáří zůstává největším dochovaným amfiteátrem na světě.
Některá místa v Římě stojí za to navštívit při východu slunce. Například Španělské schody, Vatikán, Koloseum a fontány v centru města budou v tu dobu méně přeplněné. Některá místa jsou však plná turistů už před východem slunce. Patří mezi ně Fontána di Trevi a Pantheon. Mimochodem, nejlepší místo pro fotografování Fontány di Trevi je v prvním patře obchodu s oblečením naproti fontáně. Více se o tom dočtete v článku:
Možnost fotografovat uvnitř například Pantheonu je omezena otevírací dobou. Nico však našel způsob, jak zachytit Pantheon bez lidí uvnitř. V této památce se čas od času konají slavnostní akce. Těsně před jejich začátkem vyvede ostraha turisty ven. Vyplatí se být posledním turistou, který opouští vnitřní prostory:
Tyto bronzové dveře Pantheonu jsou vysoké přibližně 7,53 metru a široké 4,45 metru, přičemž každé z nich váží více než 8 tun.
Byly vyrobeny za vlády císaře Hadriána a chrání tento chrám přibližně od roku 125 n. l., což z nich činí jedny z nejstarších funkčních dveří na světě.
Shrnutí
Není snadné hovořit o Itálii jako o jediném regionu – rozmanitost krajiny, městské architektury, kultury, kuchyně i mentalita lidí v jednotlivých částech země je značná. I kdybychom v Itálii strávili několik měsíců, stále bychom objevovali nové nuance této země. Doufáme však, že vás tento krátký průvodce po Itálii inspiroval k fotografické cestě a poskytl vám výchozí bod pro její plánování. A pokud se chcete dozvědět více o zmíněných místech nebo jiných městech v Itálii, podívejte se na kategorii „Itálie“ na tomto blogu: https://sumfinity.com/photos/italy/
Zůstaňte v kontaktu, abyste nezmeškali budoucí aktualizace tohoto článku.
P.S. Čas od času jeden z odběratelů vyhraje podepsanou uměleckou reprodukci – jako malé poděkování za to, že jste součástí této cesty.