Paříž je hlavním městem Francie, rozkládá se podél Seiny a je rozdělena na dvacet obvodů, které se spirálovitě rozprostírají směrem ven od Louvru. Většina památek se soustřeďuje v kompaktním jádru města: Louvre, Palais Garnier a Tuileries na pravém břehu, Musée d'Orsay a Eiffelova věž na druhém břehu řeky a na severu kopec Montmartre s kostelem Sacré-Cœur tyčícím se na jeho vrcholu.
Louvre a Passage Richelieu
Louvre je nejnavštěvovanějším muzeem na světě a jeho pyramida je proto často fotografována. Snímek, který mě zaujal, pochází z klidnějšího místa: z Passage Richelieu, kryté pasáže, kterou většina návštěvníků spěchá na cestě k vchodům.
Objevil jsem ji náhodou, když jsem po práci na hlavním nádvoří vycházel branou, a hned mi to došlo. V modré hodině před svítáním lampy uvnitř pasáže stále září zlatě, zatímco pyramida na konci oblouků modře svítí – světlo na konci tunelu ve dvou barevných teplotách. Dokonce i stíny na podlaze tvoří symetrický vzor trojúhelníků a hvězd. O pár hodin později už je takový snímek nemožný.
Palais Garnier
Palais Garnier, budova Pařížské opery, byla navržena Charlesem Garnierem a patří k nejvýznamnějším památkám Paříže 19. století. Když byla fasáda poprvé odhalena, kritici ji odmítli jako přehnanou a příliš teatrální; kombinace soch, mozaik, barevného mramoru a pozlacených ozdob se však později stala vzorem pro operní domy po celém světě.
Nejlepší výhled na budovu z výšky je zdarma: ze střešní terasy obchodního domu Galeries Lafayette Haussmann, která je otevřena během otevírací doby obchodu. Odtud jsem zachytil operu při západu slunce s Eiffelovou věží na obzoru, zatímco slunce proráželo mraky nad střechami. Sousední hotel InterContinental a kavárny kolem náměstí nabízejí bližší úhly pohledu, ale žádný z nich neposkytuje takový výhled na město za budovou jako tato střešní terasa.
Montmartre a Sacré-Cœur
Bazilika Sacré-Coeur shlíží na Paříž z nejvyššího kopce ve městě a dlouhý objektiv jí dělá čest: při ohniskové vzdálenosti 345 mm z dálky ze střechy se bílé kopule tyčí přímo z komínů a zachycují poslední teplé světlo, zatímco střechy pod nimi chladnou a přecházejí do modré barvy. Díky kompresi optiky působí bazilika, jako by stála přímo na střešní krajině, což přesně odpovídá tomu, jak ji vnímají obyvatelé města.
Zblízka odmění trpělivost tři vyřezávané portály u vchodu: počkejte na chvíli, kdy tu nebudou lidé, a kámen vám vypráví svůj vlastní příběh. Pozlacený nápis nad dveřmi připomíná vysvěcení v říjnu 1919, po čtyřech desetiletích výstavby.
Uvnitř kostela Sacré-Coeur
Venku je Montmartre neustále v pohybu. Uvnitř se atmosféra zcela mění. Pohled směřuje vzhůru: mohutné kamenné sloupy, oblouky a světlá kupole nad zářící mozaikou v apsidě, jednou z největších mozaik ve Francii, na níž Kristus rozprostírá zlaté paže nad oltářem.
Klidnější zákoutí mají své vlastní kouzlo. V boční kapli, jen pár kroků od hlavního proudu návštěvníků, osvětluje vitráž mramorový oltářní obraz s bílou Madonou a ozvěna kroků se změní v šepot. A tam, kde se většina návštěvníků vrací zpět, vede dolů točité vápencové schodiště: vstup do krypty, jejíž balustráda je lemována mozaikovými erby, které přitahují pohled dolů. Samotná krypta bývá obvykle přehlížena, což je právě to, co ji činí tak přitažlivou.
Seina na podzim
Září v Paříži nás drželo v napětí: většinu dní pršelo a předpověď slibovala jen bezmračnou šedou oblohu. Ale každou hodinu se nad řekou objevil záblesk světla a toho jediného večera, kdy se to vydařilo, jsem se spolehl na instinkt, který si každý fotograf osvojí vlastními těžkými zkušenostmi. Když vypadá počasí nepředvídatelně, sbalte si vybavení a vyražte.
Výsledkem je můj nejoblíbenější snímek z celé cesty: Palais Bourbon orámovaný zlatavým listím, vyfotografovaný z pravého břehu Seiny, s Eiffelovou věží tyčící se v mlze za ním. Nic skrytého, nic předem prozkoumaného, prostě jen jeden z těch koutů u řeky, které vás odmění, když se podmínky sejdou. Celý úsek břehů Seiny byl v roce 1991 zapsán na Seznam světového dědictví a při takovém večeru jako je tento pochopíte, proč.
Kdy navštívit Paříž
Většina lidí si Paříž představuje na jaře. Podzim je však pro fotografy. Dny se zkracují, úhly dopadu světla se snižují, davy lidí řídnou a stromy podél Seiny se zbarvují do zlata; město mění svou tvář každých pět minut. V září a říjnu počítejte s deštěm a berte to jako součást zážitku: nejlepší světlo naší cesty přišlo pár minut po přívalovém dešti.
Jaro přináší rozkvět a největší davy lidí v roce. Léto znamená dlouhé dny, ale ostré polední světlo a dlouhé fronty. Zima je klidná, modrá hodina nastává v civilizovanou pozdní odpolední dobu, což z ní dělá nejpříjemnější roční období pro noční fotografování.
Fotografování Paříže
Moje první fotka Paříže vznikla v roce 2021 z okénka letadla při letu z Berlína do Lisabonu: celé město najednou, Seina se jím vinula jako podpis. Ještě se nám nepodařilo město navštívit, a přitom bylo naším vyhlášeným snem vyfotografovat všechna evropská hlavní města. Zářijová cesta, z níž vzešly všechny výše uvedené snímky, tento kruh uzavřela.
Na zemi platí v Paříži stejný vzorec jako u kompletního průvodce po Římě: modrá hodina před svítáním pro nádvoří, výškové záběry, kdekoli je to možné, a teleobjektiv pro kompresi, kterou pohlednice nikdy nevyužívají. Interiéry odměňují pomalejší práci; stejná trpělivost, kterou jsem věnoval oltářnímu obrazu Veita Stosse v Krakově, se mi opět vyplatila v kaplích Sacré-Coeur.
Často kladené otázky
Kdy je nejlepší doba na návštěvu Paříže?
Pro fotografování je ideální podzim: v září a říjnu se podél Seiny objevují zlatavě zbarvené stromy, světlo je měkčí a je tu méně turistů, za cenu častých dešťů. Jaro je klasické roční období a zároveň nejrušnější. Zima nabízí brzké modré hodiny a klidné ulice; léto přináší nejdelší dny a nejdelší fronty.
Kolik dní potřebujete v Paříži?
Za čtyři dny stihnete prohlédnout si to nejdůležitější v pohodovém tempu: Louvre a operní čtvrť, Montmartre, Eiffelovu věž a Seinu, plus jeden den strávený v muzeu. Celý týden vám umožní výlety do Versailles a dá vám čas znovu navštívit místa, až bude konečně příznivé světlo.
Je vstup do baziliky Sacré-Cœur zdarma?
Ano, vstup do baziliky je zdarma, otevírá se brzy ráno a zavírá pozdě večer. Na výstup na kopuli se kupují samostatné vstupenky a krypta má vlastní přístupové podmínky. Interiér, včetně mozaiky v apsidě a bočních kaplí, je přístupný bez jakékoli vstupenky. Fotografování bez blesku je povoleno mimo bohoslužby.
Je nutné si vstup do Louvru rezervovat předem?
Ano. Vstupenky s časovým omezením jsou v hlavní sezóně prakticky povinné a vyprodávají se již několik dní předem. K prohlídce exteriéru není vstupenka potřeba: nádvoří s pyramidou a Passage Richelieu jsou přístupné všem a obě místa jsou nejkrásnější v modré hodině před otevřením muzea.
Je střešní terasa Galeries Lafayette opravdu zdarma?
Ano. Střešní terasa obchodního domu Galeries Lafayette Haussmann je zdarma a otevřená během otevírací doby obchodu. Nabízí přímý výhled z výšky na Palais Garnier a Eiffelovu věž na obzoru. Není třeba žádná vstupenka ani rezervace; stačí vyjet eskalátory do nejvyššího patra a vyjít ven.
Je Paříž pro fotografy bezpečná?
Ano, podle měřítek velkoměsta, s obvyklými výhradami: kapsáři se pohybují v přeplněných turistických atrakcích, v metru a ve frontě na lanovku na Montmartru, a stativy přitahují pozornost pouličních prodejců v okolí Eiffelovy věže. Nechte vybavení zapnuté v tašce a držte ji před sebou, a noční fotografování podél hlavních bulvárů nebude žádný problém.
Jak se v Paříži přepravujete?
Metro jezdí často a rychle, bezkontaktní platby jsou již standardem. Nicméně centrum Paříže se nejlépe prochází pěšky: z Louvru k Palais Garnier je to patnáct minut chůze a nábřeží jsou souvislou pěší zónou. Na Montmartre vám lanovka ušetří nejstrmější schody.
