Praça da República je hlavní náměstí města Elvas, na kterém se nachází několik historických budov a které je krásně vydlážděno v tradičním mozaikovém stylu známém jako Calçada Portuguesa.
Toto náměstí miluji při západu slunce, kdy světlo dopadá na dlažbu Calçada Portuguesa a zdůrazňuje její geometrický vzor, zároveň však zvýrazňuje žluté a zlatavé odstíny budov v okolí.
Toto je jedna ze dvou fotografií, které jsem pořídil, protože jsem chtěl zachytit obě strany náměstí samostatně. Na této fotografii se díváme směrem k Casa da Cultura, která po zhruba 400 let sloužila jako radnice. Na druhé fotografii jsem zachytil bývalou katedrálu, postavenou ve stylu, který je pro posádkové město Elvas velmi charakteristický.
Nečekaná souvislost mezi Casa da Cultura a věží Belém
Casa da Cultura de Elvas je městské kulturní centrum, které sídlí v historické budově, jež kdysi sloužila jako Paços do Concelho (radnice), přímo na okraji náměstí s dlažbou Calçada Portuguesa. Od roku 1993 slouží především jako výstavní prostor, kde se konají dočasné výstavy a další kulturní akce.
Překvapilo mě, že budovu Casa da Cultura navrhl Francisco de Arruda, stejný architekt, který stojí za jednou z nejznámějších portugalských památek, Věží v Belému v Lisabonu. Navrhl také akvadukt Amoreira v Elvasu, akvadukt Água de Prata v Évoře (jedna z mých skrytých perel v Evropě) a samotnou katedrálu, která stojí na druhé straně náměstí Praça da República.
Jedná se o kompaktní prostor, ale díky své poloze, významu a vrstevnaté architektuře je spíše památkou než pouhým výstavním prostorem. K jeho kouzlu přispívá i přilehlá Calçada Portuguesa.
Pevnostní město Elvas, „královna hranic“
Elvas hrálo klíčovou roli při střežení přechodu mezi Portugalskem a Španělskem. Jedná se o město, jehož celá urbanistická struktura byla navržena tak, aby dokázala neomezeně dlouho udržet posádku, a proto je známé jako „posádkové město Elvas“ a přezdívá se mu „královna hranic“.
Uvnitř hradeb se v městě nacházely kasárny, vojenské soudy a další budovy postavené speciálně pro ubytování a zásobování stálé posádky, vedle kostelů, klášterů a dlouhého akvaduktu Amoreira, který zajišťoval přívod vody během blokády.
Město získalo oficiální titul UNESCO „Pohraniční posádkové město Elvas a jeho opevnění“ a v roce 2012 bylo zapsáno na Seznam světového dědictví díky největšímu systému opevněných suchých příkopů na světě a své „výjimečné univerzální hodnotě“.
Chcete-li si udělat ucelený obraz o městě a rozsahu jeho historie, vydejte se nahoru k hradu Elvas nebo na nedalekou vyhlídku, odkud se vám naskytne výhled na opevněné město z ptačí perspektivy.











