Jakmile jsem vstoupil do pravé části portiku kostela Narození Panny Marie v Rilském klášteře, uchvátily mě zářivé barvy nástěnných fresek, zejména ten nádherný odstín modré. Tady to však bylo jiné. Tehdy jsem si všiml, že zdejší malby jsou sice stejně barevné, ale působí úplně jinak.
Na rozdíl od stropních maleb nad vchodovými dveřmi do kostela v klášteře Rila se tyto zaměřovaly na temnou stránku příběhu. Každý centimetr stěny znázorňoval, co by se stalo s někým, kdo by se dopustil „nekřesťanského“ činu. Obrazy byly tak realistické, že byly téměř děsivé. Člověk od nich nemohl odtrhnout oči.
Příběh nástěnných fresek v klášteře Rila
Mniši z Rilského kláštera se v roce 1840 potýkali s problémem, který křesťany trápil již dlouhou dobu. Jak vyprávět biblické příběhy lidem, kteří většinou neuměli číst. Útěchu našli v umění, zejména v jasných a detailních freskách, které proměnily stěny kostela Narození Panny Marie ve vizuální Bibli.
Náboženské umění v mnoha evropských kostelech působí klidně a dokonalým dojmem, ale fresky v Rile jsou šokující svou odvážností. Když zobrazují pekelné scény plné ďáblů a mučených duší, neváhají ukázat, jak strašný je hřích. Tyto obrazy měly poučovat a varovat a věřícím, kteří před nimi stáli, předkládat jasná morální ponaučení.
Celý západní portikus dokazuje, že právě to bylo cílem. Od podlahy až po vysoké stropy s kupolemi jsou stěny pokryty výjevy, které zachycují jak biblické příběhy, tak příběhy, jejichž smyslem je nám něco vštípit.
Zářivé barvy a nekonečné množství vzkazů
Jednou z nejvýraznějších vlastností nástěnných fresek v klášteře Rila je jejich zářivost. Díky restaurátorským pracím se podařilo zachovat čisté a jasné barvy maleb. Dnes působí stejně silným dojmem jako před téměř 200 lety. Hluboká, nebeská modř kontrastuje s ohnivými červenými tóny a hrozivou černou démonů způsobem, na který se jen tak nezapomíná.
