skryté poklady
Poslední aktualizace: 14. května 2026, autor: Daria Trinkhaus, fotografie: Nico Trinkhaus
Průvodce po 7 nedoceněných evropských městech – skrytých pokladech.
V době, kdy algoritmy rozhodují o tom, která města navštívíme a co považujeme za krásné, je těžké najít skryté poklady, které ještě nebyly vyfotografovány milionkrát. Paříž, Řím a Madrid jsou v Evropě zřejmými destinacemi. Méně zřejmé jsou však Plovdiv, Lipsko a Évora – což neznamená, že nemohou být stejně okouzlující jako velká evropská města.
Níže uvedený seznam 7 podceňovaných evropských měst zahrnuje místa, kde můžete objevit starověký stadion pod obchodem H&M. Možná se probudíte brzy ráno za zpěvu místních obyvatel, kteří hrdě oslavují staletou tradici Palia. Nebo si najednou uvědomíte, že sedíte v restauraci, kde Goethe napsal „Fausta“. Nebo se ocitnete nad mraky na místě, které si zachovalo svou nezávislost od středověku. Nebo objevíte město, kde místní obyvatelé nenašli krvavou, ale humornou formu vzpoury proti režimu.
Obsah
Cestovatelský spisovatel
Daria Trinkhaus je spisovatelka, která ráda odhaluje skryté příběhy každého místa, které navštíví.
1. Plovdiv, Bulharsko
Tato fotografie byla pořízena těsně po západu slunce, v tom prchavém okamžiku, kdy se začínají rozsvítit světla města, ale obloha ještě není zcela temná. Na kopci vpravo stojí památník Aljoša, sovětský pomník, který dodává městské krajině jistou vážnost, zejména když jeho měkké světlo osvětluje svah.
Historie tohoto regionu sahá přibližně 8 000 let do minulosti a Plovdiv je považován za jedno z nejstarších nepřetržitě obydlených měst v Evropě. V minulosti zde žili Thrákové, Řekové, Byzantinci, Římané a Osmané. Dnes je tato bohatá historie pevně zakořeněna v charakteru moderního, pulzujícího města.
bulharská architektura a užité umění
Tato impozantní budova je plovdivská radnice, která se nachází v samém srdci náměstí Štefana Stambolova. Samotné náměstí je historickým místem, kde kdysi stály římské lázně a později mešita Aladzha z osmanské éry, než se proměnilo v občanské a kulturní centrum.
Plovdiv, podobně jako mnohá evropská města (Řím, Praha), leží na sedmi kopcích, což znamená, že jeho centrum tvoří půvabná síť starobylých, klikatých uliček. Vyplatí se však být trpělivý a vydat se například do Řemeslné ulice, kde řemeslníci prodávají své výrobky. Zastavte se a obdivujte bulharské nástěnné malby v Mavlevi Hane (bývalém muslimském klášteře), poté navštivte zdobené Regionální etnografické muzeum a Hindiyanův dům.
A když večer zlaté světlo pouličních lamp osvětlí náměstí Stefana Stambolova, zastavte se před plovdivskou radnicí a vnímejte atmosféru tohoto rušného města.
Starobylý stadion pod obchodem H&M
Plovdiv je město, jehož starověké památky se mohou rovnat mnoha slavným památkám v Řecku či Itálii. Jednou z nich je starověký stadion Philippopolis, který se nachází přímo v centru města. Stadion byl postaven ve 2. století n. l., kdy bylo město hlavním městem římské provincie Thrákie. Zajímavé je, že stadion leží pod dnešní nákupní ulicí a přístup k němu je možný například přes obchod H&M…
Římské ruiny jako hřiště
Římské fórum a Odeon jsou příklady míst, kde se současnost neodděluje od dávné historie. Zajímavé je, že tyto ruiny stojí uprostřed moderních budov a nejsou ohrazeny; vstup na jejich území je zdarma. Díky tomu zde místní obyvatelé rádi tráví slunečná odpoledne a děti si mezi ruinami hrají, jako by to bylo hřiště.
Římské divadlo v Philippopolis je nejzachovalejším římským amfiteátrem na světě. Bylo postaveno v 1. století n. l. Dnes se budova využívá jako koncertní sál a za malý poplatek se sem můžete dostat. Pokud je však hezké počasí, je příjemné posedět v jedné z kaváren u vchodu do divadla a obdivovat jeho majestátnost při popíjení odpolední kávy.
2. Vratislav, Polsko
Vratislav je čtvrté největší město v Polsku. V únoru 2021 zařadil jeden z časopisů patřících do skupiny Financial Times Vratislav v žebříčku „Global Cities of the Future 2021/2022“ na první místo v kategorii středních a malých měst světa.
Vratislav je v současnosti třetím největším městem v Polsku hned po Varšavě a Krakově. Ačkoli se pyšní jedinečnou kulturou, historií a architekturou, zahraniční turisté ji při plánování svých cest často opomíjejí. Jedná se o nedoceněné evropské město.
Mosty spojující světy
Jedna prosincová návštěva, těsně před Vánocemi, byla obzvláště kouzelná. Tumský most zdobil sváteční výzdoba, která navozovala příjemnou vánoční atmosféru.
Oblouk Tumského mostu o Vánocích dokonale rámoval vratislavskou katedrálu a linie této stavby jako by vedly pohled přímo k ní.
Vratislav je často nazývána Benátkami severu – město leží na 12 ostrovech propojených více než 120 mosty a lávkami. Samotné mosty jsou památkami samy o sobě – některé jsou z mosazi a zdobené, jiné mají industriální charakter a další jsou moderní. Říká se, že vratislavské mosty spojují různé světy: historické centrum a moderní sídliště nebo univerzitu a Gotický ostrov.
Procházka dějinami a strážce luceren
Vratislav má velmi pohnutou historii. V průběhu času patřila k Polsku, České republice, Rakousku i Prusku. Po druhé světové válce došlo ve městě k rozsáhlému přesídlení německého a polského obyvatelstva. V důsledku těchto politických změn je vratislavská architektura mimořádnou směsicí stylů a kultura města získala ve srovnání s ostatními polskými městy jedinečný charakter.
Tržní náměstí je pulzujícím srdcem Vratislavi. Jedná se o jedno z největších středověkých tržních náměstí v Evropě, které se vyznačuje charakteristickými, barevnými měšťanskými domy. Dominantou náměstí je gotická radnice. Právě zde, „u pranýře“, se místní obyvatelé scházejí večer, aby zahájili noční život.
Na okraji centra města leží univerzitní budovy, z nichž hlavní budova je v pozdně barokním stylu a „Leopoldina Hall“ je plná fresek, soch a pozlacených detailů.
Katedrální ostrov a most Tumski, které se nacházejí v samém centru polského Vratislavi, tvoří malebnou enklávu s historickým významem.
Obklopené dlážděnými uličkami a středověkými budovami mě okouzlily jako připomínka bohaté historie města. Scénu ještě více zkrášloval pohled na lampáře, který každý večer zapaloval plynové pouliční lampy.
Hned nedaleko se nachází Ostrów Tumski – nejstarší část města. Jedná se o ostrov s klidnou, téměř posvátnou atmosférou. Převládajícím architektonickým stylem je gotika a hlavní památkou je katedrála sv. Jana Křtitele z 13. až 14. století.
Zajímavostí je, že pouliční lampy na Ostrowě každý den ručně zapaluje lampář.
Vroclavští trpaslíci a zbraň proti režimu
Nepopiratelně nejkouzelnějším rysem Vratislavi jsou její trpaslíci. Jedná se o figurky, které dosahují sotva do kolen. Každý z nich má své jméno, povolání a charakteristický znak. Dnes se po celém městě údajně nachází až 1 000 trpaslíků. Financují je univerzity, instituce a firmy.
Trpaslíci byli vytvořeni na počest Oranžové alternativy. Jednalo se o hnutí odporu proti komunismu v 80. letech. Jeho aktivisté používali humor k odhalování absurdit tehdejších úřadů. Tak například přemalovávali politické slogany na ulicích figurkami trpaslíků. Můžeme si jen představit, jak komický pohled to musel být, když milice honila „vandala“ převlečeného za trpaslíka.
3. Zakopane, Polsko
Zakopane, malé městečko na úpatí Tater. Láká návštěvníky, kteří touží objevovat jeho úchvatnou krajinu, bohatou historii a vzrušující outdoorové zážitky. Polské zimní hlavní město se pyšní počtem obyvatel kolem 27 000.
Od panoramatických výhledů z kopce Gubałówka po túry zasněženým údolím Strążyska – moje cesta do zasněženého Zakopane byla plná nezapomenutelných zážitků, které jsem zachytil objektivem svého fotoaparátu.
Zakopané je mezi Poláky dobře známé a velmi oblíbené. Na jeho ulicích však kromě občasného slova ve slovenštině nebo češtině zřídka uslyšíte jiné cizí jazyky. Přesto se atmosféra města nijak neliší od atmosféry jiných alpských letovisek.
Polský avantgardní Montmartre
Kaple na Gubałówce v Zakopaném není jen malebnou památkou, ale také symbolem víry a vytrvalosti. Kaple, kterou v roce 1961 navrhli Marianna a Władysław Bachledovi jako votivní dar, je vyjádřením jejich vděčnosti za to, že přežili zkázu druhé světové války.
Zakopane leží na úpatí Tater. Jedná se o jediné hory alpského charakteru v Polsku. První zmínky o Zakopaném sahají do 18. století, kdy šlo pouze o malou horskou osadu. V 19. století však jeho jedinečný charakter objevili polští malíři a spisovatelé. Zakopané se brzy stalo cílem polské intelektuální elity, stejně jako Montmartre v Paříži pro francouzskou avantgardu.
Největší vliv na popularitu Zakopane v 19. století měl Stanisław Witkiewicz (malíř, spisovatel, umělecký kritik) a jeho syn „Witkacy“ (filozof, avantgardní spisovatel a malíř). Witkiewicz byl fascinován lidovou kulturou horalů a právě jemu se připisuje vytvoření zakopanského stylu.
Hlavními rysy zakopanského stylu jsou: dřevo jako primární stavební materiál, charakteristicky strmé střechy, velké dřevěné verandy vítající hosty a dechberoucí bohatá řezbářská výzdoba s rostlinnými a geometrickými motivy.
Moderní letovisko a touha po autentičnosti
Několik slov o Kasprowém Wierchu pro ty, kteří ho ještě neznají. Kasprowy Wierch, vrchol vysoký 1987 m, se nachází v Západních Tatrách. Leží na polsko-slovenské hranici. Je navštěvován již dlouhou dobu, ale teprve v posledních desetiletích si vysloužil titul nejnavštěvovanějšího horského vrcholu v této oblasti.
Možná částečně proto, že cesta na vrchol je poměrně dobře přístupná (což neznamená, že je úplně snadná – a měli byste mít také vhodnou obuv). Nebo možná částečně proto, že na Kasprowy Wierch se dá vyjet lanovkou.
Zakopané je moderní letovisko, centrum zimních sportů a výchozí bod pro výlety do Tater. Mezi nejkrásnější místa v Tatrách, kam se lze dostat ze Zakopaného, patří: Morské oko a Údolí pěti jezer. Na vrcholy Kasprowy Wierch a Gubałówka se lze dostat lanovkou. A nelze opomenout ani Giewont – vrchol, o jehož zdolání tajně sní mnoho Poláků.
Byla to naše druhá návštěva polského Zakopane. V Tatrách jsme už byli v listopadu 2014, kdy právě začaly foukat „halné“ větry. Tentokrát jsme chtěli Tatry vidět v létě a trochu se projít, aniž bychom riskovali, že nás vítr odfoukne.
V srpnu jsme mohli vystoupit na vrcholy, jako například na „Kasprowy Wierch“. Nejen výstup na vrchol nás však ohromil, ale i výhledy po cestě, jako například tato chata v Hala Gasienicowa, byly pro nás hlavní atrakcí.
Současné Zakopane je však městem kontrastů. Na jedné straně se zdejší obyvatelé snaží zachovat autentičnost horské kultury – v jazyce, hudbě, mentalitě i kuchyni. Na druhé straně se město, stejně jako každé jiné letovisko, přizpůsobuje moderním turistům a jejich komerčním očekáváním.
A ačkoli je Zakopane známé hlavně mezi Poláky, mezinárodní turisté ho zatím neobjevili. Možná proto stojí za to si pospíšit a navštívit toto místo, dokud se jeho autenticita ještě prolíná s realitou.
4. Lipsko, Německo
Město Lipsko v Německu bylo zahaleno klidným tichem, které narušoval jen občasný vzdálený zvuk. Nad městem stále ležela hustá temnota, ale ranní chlad připomínal blížící se svítání.
Nová radnice v Lipsku s bohatou historií a ohromující architekturou je symbolem pulzující minulosti města. Každá cihla a každý kámen vypráví příběh dávných časů, což přidává budově na kouzlu. Impozantní vzhled stavby je ztělesněním odolného ducha a trvalého šarmu Lipska.
Lipsko bylo milovaným městem Johanna Sebastiana Bacha. Právě zde tento hudebník po více než 25 let komponoval svá díla. Po staletí bylo Lipsko důležitým uzlem na obchodních cestách a místem setkávání mladé inteligence. V 18. století se městu dokonce říkalo „Malý Paříž“ („Klein-Paris“). Dnes však vzniká dojem, že se o něm na mezinárodních turistických fórech moc nemluví. A to je škoda.
Bývalé centrum obchodu, vědy a kultury
Fotografování městských scenérií během Vánoc je zároveň požehnáním i prokletím. Výhoda: Najdete spoustu krásných vánočních dekorací, které snímkům dodávají půvabný a jedinečný nádech. Nevýhoda: Velká náměstí jsou často nepřístupná kvůli dočasným vánočním trhům. Obojí platilo i v případě Staré radnice v Lipsku.
Lipsko získalo městská práva již v roce 1165 a díky své strategické poloze se rychle stalo jedním z nejvýznamnějších obchodních center ve střední Evropě.
V roce 1409 byla založena Lipská univerzita – jedna z nejstarších v Evropě. Od té doby město přitahovalo nejen obchodníky, ale také učence, umělce a hudebníky. A díky dílu Johanna Sebastiana Bacha se Lipsko stalo také jedním z nejvýznamnějších hudebních center v Německu.
Kde se narodil Faust
Hned jak jsme dorazili do Lipska, dostali jsme hlad. Rychle jsem prohledal Tripadvisor a našel restauraci jménem „Auerbachs Keller“ v Mädlerpassage. Tak jsme se vydali prozkoumat centrum Lipska.
Tady je příběh o restauraci, kterou jsme náhodou vybrali na večeři během našeho jednodenního pobytu v Lipsku: Když byl Goethe studentem, právě tady si vychutnával pivo. Tady si všiml dvou obrazů o Dr. Faustovi. A tak se nakonec v jeho legendárním Faustovi stává Auerbach Keller jediným místem z reálného světa, na které se v díle odkazuje.
Johann Wolfgang von Goethe, spisovatel známý po celém světě, přijel do Lipska v roce 1765. Právě zde zahájil studium práva a prožil své první lásky i zklamání. V Lipsku zahájil svou literární kariéru a začal pracovat na projektu, který ho zaměstnával po celých 60 let jeho života.
V té době měl Goethe obzvláště v oblibě Auerbachův Keller. Tato restaurace je také dějištěm jedné z nejslavnějších scén ve „Faustovi“, kde se alchymista Faust a ďábel Mefistofeles setkávají se skupinou studentů, kteří se baví. Tato scéna měla zdůraznit kontrast mezi pozemským životem studentů a filozofickým hledáním smyslu.
Zajímavé je, že Auerbachův Keller existuje dodnes. A pokud budete mít to štěstí a najdete volný stůl, můžete usednout tam, kde pravděpodobně seděl mladý Goethe a psal první scény svého monumentálního díla.
Atmosféra 19. století a moderní umění
Hlavní nádraží v Lipsku vypadá o Vánocích v Německu brzy ráno úplně jinak. Tuto fotografii jsem pořídil jednoho zimního rána těsně po sedmé hodině, kdy bylo město ještě tiché a světlo měkké. Tato denní doba je pro mě důležitá, zejména v zimě, protože vše působí klidněji a upřímněji.
Vždycky se mi líbila dlažba, proto jsem zvolil nízkou kompozici. Chtěl jsem z kamenů vytáhnout více detailů a nechat silnici přirozeně směřovat k nádraží. Díky tomu, že jsem byl blíže k zemi, působí scéna působivěji, téměř jako byste do záběru vstupovali sami.
Architekturu Lipska charakterizují především bohatě zdobené měšťanské domy z 19. století, inspirované dřívějšími epochami (renesancí, barokem a gotikou). Svoji stopu v lipské architektuře zanechala také doba industrializace. V současnosti se tyto průmyslové prostory renovují a stávají se domovem pro rozvíjející se lipskou uměleckou scénu.
5. Évora, Portugalsko
Legenda vypráví, že na místě, kde dnes stojí klášter Espinheiro, se Panna Maria zjevila v hořícím keři. Od té doby se toto místo stalo cílem četných poutí.
Na počest tohoto místa zde Řád svatého Jeronýma v 15. století postavil kostel a později klášter. Klášter získal na významu díky návštěvám několika portugalských králů. Pro jejich potřeby byly vybudovány speciální pokoje, kde mohla královská rodina přenocovat.
Évora leží v regionu Alentejo a patří k nejlépe zachovaným historickým městům Portugalska. V roce 1986 byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO jako výjimečný příklad města, v němž se dochovaly postupné vrstvy evropské historie – od římských dob až po moderní éru. Navzdory svému historickému významu se však po jejích starobylých uličkách procházejí hlavně místní obyvatelé. Jedná se bezpochyby o jedno z nedoceněných evropských měst.
Římská minulost: nedílná součást města
Již v římských dobách, za vlády císaře Augusta (1. století př. n. l.), bylo město „Liberalitas Julia“ významným správním a obchodním centrem provincie Lusitania. Právě z tohoto období pochází zachovalý římský chrám „Templo de Diana“. Chrám s korintskými sloupy se tyčí přímo v centru města a tvoří přirozenou a otevřenou součást městské krajiny. Zajímavé je, že na některých jeho kamenech jsou stále vidět stopy her, které se zde hrály v antice.
Mezi další stopy římské přítomnosti patří fragmenty městských hradeb a pozůstatky lázní ukryté pod moderním městem.
Architektonický model pro zámořské kolonie
V 15. a 16. století patřila Évora k nejvýznamnějším královským sídlům a byla významným centrem kultury a vědy; v období svého rozkvětu měla značný vliv na vývoj Portugalska.
Zajímavé je, že budovy v Évoře se staly inspirací pro koloniální architekturu. Jak poznamenala organizace UNESCO, architektonický styl Évory ovlivnil města postavená Portugalci mimo Evropu, například v Jižní Americe a Africe.
„My, kosti, které tu ležíme, čekáme na ty tvé“
Stěny a sloupy této Kostnice v Évoře pokrývá více než 5000 kostí. Tyto kosti pocházejí ze středověkých hrobů místních měšťanů. Celá stavba drží pohromadě díky cementu, do kterého jsou kosti uspořádané do různých vzorů zapéklé.
Toto je nápis nad vchodem do Kostnice v Évoře. Kaple kostí (Capela dos Ossos) je nejznámější památkou města. Stěny kaple jsou obloženy lidskými kostmi a lebkami. Františkáni toto místo zřídili v době, kdy se okolní hřbitovy začaly přeplňovat. Její význam v sobě nesl typicky barokní poselství: „memento mori“. Život je křehký a smrt se dotkne každého.
Poklidný život v Alenteju a královská postel
Rytmus života v Évoře je typický pro celý region Alentejo – poklidný, v souladu s přírodou a lehce nostalgický. V tomto městě nenajdete ani stopu po lisabonském shonu či portské uspěchanosti a život plyne svým vlastním tempem. Nejsou tu ani davy turistů. Évora je na mezinárodní scéně skutečně nedoceněným městem.
Alentejo je jedním z nejteplejších regionů Portugalska, což znamená, že letní odpoledne jsou téměř ospalá a město ožívá až večer, kdy se místní obyvatelé scházejí v místních kavárnách a restauracích. Kuchyně Alenteja je velmi rustikální – založená na olivovém oleji, chlebu, bylinkách a místních vínech.
Zjistili jsme, že v Portugalsku se stalo běžnou praxí provozovat hotely v historických budovách. Jedním z takových hotelů je Convento do Espinheiro, který se nachází kousek od města Évora v regionu Alentejo.
Z Lisabonu je to jen hodinu jízdy autem. Rychle se to stalo naším místem pro víkendové úniky, když jsme cítili, že si potřebujeme vyčistit hlavu.
Jakmile dorazíte do Convento do Espinheiro, ocitnete se v minulosti. Pokud se ubytujete ve staré části – jako my vždy –, budete bydlet přesně tam, kde kdysi žili mniši. Nebo si můžete vybrat apartmá, kde kdysi bydleli králové.
V Évoře se můžete ubytovat i na místě, kde kdysi přespávali králové, například v hotelu Convento Espinheiro – bývalém klášteře, kde pobývala portugalská královská rodina.
6. Siena
Náměstí Piazza Il Campo v Sieně je obvykle velmi rušné místo, ale ještě před východem slunce se tu rozhostí naprostý klid. V tuto chvíli vás nerozptyluje denní ruch města a můžete se plně soustředit na detaily kompozice na snímku. Až do chvíle, kdy se na obrazovce objeví sluneční hvězda a náměstí začne opět „probouzet“.
První město, které člověku přijde na mysl, když se řekne Toskánsko, je Florencie. Siena, staletá rivalka města rodu Medici, je však často opomíjena nebo považována pouze za cíl jednodenního výletu. Přitom právě Siena byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO jako vzácný příklad ucelené středověké urbanistické koncepce. Architektura, kultura a tradice Sieny (včetně dostihu Palio di Siena) si bezpochyby zaslouží větší pozornost.
Synovci zakladatele Říma a další příběhy
Oblast kolem Sieny byla původně osídlena Etrusky přibližně v 9. až 4. století př. n. l. Podle legendy byla samotná Siena založena Seniem a Aschiem, synovci Romula, zakladatele Říma a vraha jejich otce Rema.
Siena dosáhla vrcholu svého významu během středověku a renesance, kdy fungovala jako nezávislá republika. Ekonomika města byla tehdy založena hlavně na výrobě vlny, která se vyvážela do celé Evropy. Navíc její poloha na křižovatce mnoha obchodních cest podpořila její rozvoj. Právě v tomto období začala Siena soupeřit s Florencií, což vedlo k četným konfliktům, později známým jako „italské války“.
Z našeho půvabného hostelu, který se nacházel v samém srdci města, jsme si vychutnávali nádherné výhledy na město. Vyrazil jsem ven, abych vyfotografoval katedrálu v Sieně v celé její barevné kráse, zatímco nad městem vycházelo slunce a celé okolí zalévalo jemným zlatavým světlem. Když jsem vzhlížel k vysokým věžím a složitým mramorovým řezbám na průčelí budovy, zasáhla mě posvátnost a umělecká atmosféra tohoto místa.
Středověké soupeření mezi obyvateli města
Palio di Siena je dostihová soutěž, jejíž tradice sahá až do středověku. Siena byla tradičně rozdělena (a dodnes je) na 17 čtvrtí známých jako „contrade“. Jedná se o městské čtvrti, z nichž každá je reprezentována symbolickým zvířetem. A to doslova. Obyvatelé contrade jsou hrdí na svou jedinečnou identitu.
Právě během Palia je rivalita mezi contrade nejvyšší. Z 17 contrade je náhodně vylosováno 10, které do závodu nasadí své koně. Palio se koná dvakrát ročně – 2. července a 16. srpna – a ačkoli samotný závod trvá pouhých 90 sekund, přípravy a oslavy trvají několik dní.
V den závodu se možná probudíte brzy ráno za zvuku hlasitých bubnů a strhujícího zpěvu contrady, která se vydává na modlitbu nebo doprovází své koně na Piazza del Campo. Průvod obyvatel v tradičních krojích v barvách svých čtvrtí je velkolepým pohledem. Davy místních procházejí středověkými uličkami Sieny a následují prastaré zvyky svých předků. Tato událost není pro turisty, ale pro tradice a čest města.
7. San Marino
Komplex městských hradeb, tří věží a samotného centra města San Marino byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Říká se však, že jde o nejméně navštěvovanou zemi na světě.
San Marino je formálně samostatný stát. Jeho srdcem je však stejnojmenné hlavní město – Città di San Marino. Město leží na hoře Monte Titano (739 m) a žije v něm přibližně 4 000 obyvatel. Historické centrum hlavního města San Marina je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Ačkoli je San Marino oblíbeným cílem italských turistů, na mezinárodní scéně je rozhodně nedoceněné.
Evropský symbol nezávislosti
San Marino bylo zapsáno na seznam UNESCO jako symbol nepřetržité tradice nezávislé republiky sahající až do středověku. To však neznamená, že se nikdo nikdy nepokusil tuto zemi podrobit. Její skromné území, horská poloha, pevné opevnění a především mírumilovná povaha a diplomatická neutralita San Marina však zajistily, že si tento stát po staletí zachoval svou nezávislost.
Město v oblacích
Chcete-li se dostat do historického centra města San Marino, musíte projet klikatými horskými silnicemi, přičemž adrenalin a tlak v uších budou na této cestě vašimi stálými společníky. Jakmile však dorazíte na vrchol, budete mít pocit, jako byste se ocitli v jiném světě. Z četných vyhlídek můžete obdivovat jedinečný výhled na italskou krajinu a Apeniny. A při východu slunce máte pocit, jako byste stáli nad mraky v křišťálově čistém světle a plíce vám naplňuje svěží horský vzduch.
Palazzo Pubblico, známý také jako „veřejný palác“. Tato budova z 19. století je sídlem vlády San Marina, státu obklopeného Itálií. Její vyobrazení najdete na dvoueurové minci.
San Marino je fascinující země. Má rozlohu pouhých 62 čtverečních kilometrů a žije v ní 33 000 obyvatel. Na první pohled se může zdát jako obyčejné město. Jakmile však překročíte jeho hranice, budete mít pocit, že jste v jiném světě. Za zmínku stojí, že centrum se nachází na úbočí hory „Titano“ ve výšce 739 metrů nad mořem. Když tedy vstoupíte do města, máte pocit, že se brzy dotknete mraků. Navíc v samotném městě téměř visí ve vzduchu hrdost na „libertà“ – svobodu a nezávislost.
Díky své horské poloze a tomu, že se zde neodehrály žádné války, si historické centrum do značné míry zachovalo svůj středověký a renesanční ráz. Mezi hlavní turistické atrakce patří samozřejmě historické hradby se třemi věžemi, pevnost Guaita, Palazzo Pubblico (sídlo vlády), četné brány, bašty a bazilika v San Marinu.
Shrnutí
Plovdiv, Vratislav, Zakopane, Lipsko, Évora, Siena a San Marino spojuje historie sahající až do starověku. Tato místa mají obrovský význam nejen pro země, v nichž se nacházejí, ale i pro celou Evropu – pro její minulost i současnost. Přesto však vzniká dojem, že tato města jsou oblíbená pouze mezi místními turisty.
Pokud bychom se však podívali na to, jak se obyvatelé těchto míst přizpůsobili téměř tektonickým změnám v civilizaci, jak hrdě zachovávají svou kulturu a interpretují minulost, možná bychom se mohli naučit více než při návštěvě Paříže nebo Londýna.
Sledujte další aktualizace tohoto článku.
P.S. Čas od času jeden z odběratelů vyhraje podepsanou uměleckou reprodukci – je to malé poděkování za to, že jste součástí této cesty.