V den, kdy jsem fotografoval krakovské Staroměstské náměstí, bylo světlo dokonalé a já jsem byl ve správný čas na správném místě. Rozptýlené mraky spolu s jemným světlem úsvitu vytvořily ideální kulisu. Snímek vznikl při východu slunce, kdy město ještě napůl spí a hlavní náměstí působí téměř jako soukromé. Vpravo tiše stojí Sukiennice, zatímco v pozadí se tyčí bazilika Panny Marie, zahalená do jemného svítání.
Před pár lety, když jsem se v neděli vrátil z Lisabonu, kde jsem fotil východ slunce v Alfamě, nadšeně jsem Darii řekl: „Mám ty krakovské mraky.“
Krakovské Staroměstské náměstí za úsvitu
Co jsem tím myslel? Před více než deseti lety jsem v Krakově zažil svou z ekonomického hlediska nejúspěšnější fotografickou seanci při východu slunce. Všechno do sebe zapadlo. Světlo scénu zjemnilo, před sebou jsem měl prázdné náměstí a roztrhané mraky odrážely první teplé tóny dne. Prostě jsem byl ve správný čas na správném místě. Od té doby, kdykoli cestuji, tajně doufám, že se mi ty samé podmínky znovu naskytnou.
Zajímavým architektonickým detailem, který mnoho návštěvníků přehlédne, je samotná Sukiennice. Ačkoli na první pohled vypadá středověce, byla budova po požáru v roce 1555 téměř zcela přestavěna v renesančním stylu. Italský architekt Giovanni Maria Padovano ji přepracoval a vybavil elegantními arkádami a ozdobnými podkrovími, čímž jí dal podobu, jakou známe dnes. Mimochodem, pokud vás zajímá další renesanční architektura v Polsku, podívejte se také na náš průvodce po Poznani.
Látková burza, která se nachází uprostřed krakovského Staroměstského náměstí, patří k nejznámějším památkám města. Budova prošla v průběhu let mnoha proměnami a po stovky let byla významným obchodním centrem. Dnes je to jedno z nejvýznamnějších kulturních a turistických míst v Krakově. Dlouholeté zanedbávání způsobilo, že se památka rozpadla. V 19. století ji však restaurátoři opravili a dali jí podobu, jakou známe dnes. Více o historii a architektuře Sukiennice si můžete přečíst zde.
Tuto fotografii krakovského Staroměstského náměstí jsem pořídil fotoaparátem Canon EOS 500D, který se dnes dá pořídit třeba jen za 100 dolarů. Tehdy to byl můj hlavní pracovní nástroj a naučil jsem se pracovat v rámci jeho možností. Úprava těchto souborů se dnes velmi liší od práce s moderními fotoaparáty.
